kapitola 3
Oh whoa…
My body’s saying let’s go.
Oh whoa…
But my heart is saying no.
( Christina Aguilera – Genie In a Bottle )
Nad hřištěm se roznesl zároveň potlesk i hukot. Draco slétnul na zem a spíš z povinnosti zvedl ruku, ve které svíral zlatonku. Výhra ho netěšila. Porazit Mrzimor bylo uboze snadné. Žádná výzva. Jejich chytač byl příliš pomalý.
Zmijozelští vtrhli na hřiště, ale Crabbe s Goylem dorazili naštěstí první a rychle Draca odvedli do sprch. Pospíchal, aby se nemusel potkat s ostatními, kteří si ještě vychutnávali vítězství. Venku narazili na skupinu nebelvírských, kteří jako obvykle rozhořčeně komentovali výsledek zápasu. Silná nebelvírská trojka byla mezi nimi.
„Ale ten Malfoyův obrat byl docela zajímavý,“ říkala právě Patilová Weasleymu. Grangerovou to zjevně příliš nezajímalo, takže se do rozhovoru nezapojila.
„Ervina by porazil i chromej,“ konstatoval Weasley.
Draco se hořce ušklíbl. Výjimečně měl Weasley pravdu.
„Hezká klička, Malfoyi,“ uslyšel najednou, jak je míjel.
Ucítil vztek. Potter. Už zase ho provokuje.
Neodpověděl a pokračoval v cestě.
„Hej, Malfoyi! Slyšel jsi? Já ti tu chválím hru!“
Crabbe s Goylem se váhavě zastavili a podívali se po Dracovi. Nebelvírští se také zarazili. Pak se ozvaly kroky.
„Já s tebou mluvím, Malfoyi.“
Draco na vteřinu zavřel oči, ale pak bez ohlédnutí pokračoval dál.
„Co je s tebou, fretko?“
Draco sebou trhnul. Tohle bylo už po třetí za tento týden, co ho Potter nesnesitelně ponížil.
Pomalu se otočil. Vlna zlosti se v něm vzedmula jako plameny.
„Nech mě na pokoji,“ zasyčel.
Skupina nebelvírských couvla, jen Potter-neuvěřitelně-otravný zůstal stát na místě.
Draco se prudce obrátil a zamířil ke škole.
Z nebe se spustil drobný vtíravý déšť.
„Malfoy je poslední dobou vážně divný, nezdá se vám?“
„Takový… apatický…“
„Řekla bych, že se snaží jen být slušný. Neměl bys ho provokovat, Harry.“
Cestou na večeři narazil opět na nebelvírský trojlístek. Vyčerpalo ho to. Pomalu se usadil na své místo a dal si salát.
„Nechceš zkusit tu omáčku Draco?“ Pansy si ho prohlížela tak nějak zvláštně.
„Ne díky.“ Připadal si v té směsi barev a hluku neuvěřitelně chabý a mdlý.
Pansy se obrátila k Vincentovi.
„Draco hrozně zhubnul,“ řekla.
Crabbe přikývnul. „On poslední dobou moc nejí,“ odpověděl pomalu.
Draco zvednul oči od své zeleniny. Znovu ty plameny uvnitř.
„Mohli by jste o mně laskavě přestat mluvit, jako kdybych tu nebyl?“ požádal je tiše.
Zmlkli.
„Mohl bys zkusit dezert,“ ozvala se Pansy po deseti minutách napjatého ticha.
„Dnes je vanilkový krém. Tvůj oblíbený…“ Její slova vyzněla do ztracena.
„Nemám chuť.“
Sklopila hlavu.
Povzdechl si a vzhlédl k ní. „Je mi líto. Ale nemusíš si dělat starosti. Cítím se dobře. Dnes jsme vyhráli.“
Usmála se na něj.
„Co kdyby sis ho odnesl sebou a vzal si ho později? Požádám skřítky, aby ti to připravili.“
Souhlasil.
Večeře se chýlila ke konci. Draco se zvednul a zamířil do knihovny. Měl špatnou náladu. Dnes přišel o svůj oblíbený okamžik. A ještě ten Potter.
Zamířil do oddělení s omezeným přístupem a trochu znuděně se probíral tamními tituly. Většinu z nich už četl. Většinu z nich také měli doma. Otec měl knihy rád. Především knihy o magii. I matka milovala knihy, ale dávala přednost básním. Knihovna v Malfoy Manor byla každopádně rozsáhlá. Draco to nakonec vzdal. Bude to dlouhý večer.
Pomalu se vracel k východu, když mu do cesty vběhla Grangerová.
„Malfoyi,“ vyhrkla, než stačil jakkoli zareagovat, „hledám tě po celé škole!“
Neodpověděl, proto pokračovala. „Chtěla jsem ti připomenout, že zítra máme od čtyř tu schůzi s prefekty.“
Kývnul.
Zdálo se mu to, anebo znejistěla?
„Mohl bys přijít trochu dřív?“ požádala ho pak.
Kývnul podruhé. „Přijdu v půl.“
Její tváře byly trochu červené a Draco měl najednou pocit jako by jeho hlas ani nebyl jeho vlastní. Co se to s ním jen děje? Jeho nejdelší proslov bylo dnes souvětí o dvou větách. Jako kdyby si odvykl mluvit.
„Dobrou noc,“ řekl.
„Dobrou noc,“ odpověděla.
„Chraptím,“ pomyslel si, zatímco se vracel do své ložnice. „Možná jsem trochu nastydl.“
Přesně v půl čtvrté otevřel dveře do prázdné učebny formulí a vešel dovnitř. Grangerová už tam byla a nervózně vstala, když vstoupil.
„Malfoyi…“
Kývl na pozdrav.
„Potřebovala bych s tebou mluvit,“ začala pomalu.
„O co jde?“ Mluvil tiše a hlas měl trochu zastřený.
„Nejsi nachlazený?“ zeptala se. „Možná bys měl jít na ošetřovnu. Madame Pomfreyová by ti dala nějaký sirup…“
Pokrčil rameny. „Cítím se dobře.“
„Ale hodně jsi zhubl,“ řekla tiše.
„Je to tolik vidět?“ opáčil a zkontroloval svůj vzhled.
„Ne, tolik ne. Vždycky jsi byl hodně štíhlý.“
Povzdechl jsi. „Vy dívky jste zvláštní stvoření. V jednom kuse byste o někoho pečovaly. Dokonce i ty.“
„Vlastně… vlastně jsem se ti chtěla omluvit za Harryho. Poslední dobou se do tebe hrozně naváží. Jsem ti moc vděčná za to, že jsi tak klidný.“
„To je v pořádku. Musíme jít příkladem.“
Vděčně kývla.
„Nevím, co se to s ním děje. Mám pocit, že se tě snaží vytočit schválně. Snažila jsem se mu vysvětlit, že to není dobré, ale vůbec mě neposlouchá.“
„To nevadí.“
Nastalo ticho.
„Dost jsi se změnil.“
Draco zvedl oči z podlahy a podíval se na ni. Vypadala ustaraně.
„Máš toho hodně,“ usoudil. „Kdybys něco potřebovala, dej mi vědět. Často se nudím.“
„To mně se stát nemůže. Ani nevím, kdy jsem se vlastně nudila. Ale díky za nabídku.“
„Pomáháš s učením ostatním. To ti ubírá nejvíc času.“
„To je asi pravda. Ze začátku jsem se snažila je motivovat, ale nikdy to nemělo cenu. Málokdo se učí.“
„Máš moc měkké srdce.“
„Ty jsi Crabbovi a Goylovi nikdy nepomohl, viď?“
„Ne.“ Ale mně také nikdo nepomáhal. Kdo je příliš slabý, musí padnout.
Draca najednou polila zima. Nikdy nesmíš být slabý, Draco.
Jako první přišli prefekti z Mrzimoru. Schůzka mohla začít.
:D:D:D:D
(Starvation, 23. 12. 2007 18:07)