Jdi na obsah Jdi na menu
 


kapitola 20

30. 6. 2013

Oh whoa…

My body’s saying let’s go.

Oh whoa…

But my heart is saying no.

 

                 ( Christina Aguilera – Genie In a Bottle )

 

 

 

Některé věci se nezmění jen proto, že si to přejete.

 

Na to myslel Draco, zatímco pospíchali jednou z dlouhých chodeb vzhůru. Potter ho nepustil ani na chviličku, táhnul ho za sebou, chvílemi zrychloval tak, že běželi. Dracovi se motala hlava a několikrát ho tělo zradilo, zakopnul a byl by spadnul, kdyby ho Potter nedržel tak pevně. Zatímco se volnou rukou snažil trochu si urovnat svetr a košili, modlil se v duchu, aby nikoho nepotkali. Jak by tohle vysvětlil?

„Jen těžko,“ pomyslel si a měl chuť se hystericky rozesmát. Ani při té nejlepší vůli, ani když zapojil všechnu svou představivost… ne, nikoho by neoklamal.
Prostě neexistovalo nevinné vysvětlení… Kůže ho ještě pálila tam, kde se ho Potter dotýkal. Rty ho bolely. Cítil, jak mu hoří tváře. Každý by hned poznal, co se stalo.
Umiňoval si, že se bude ovládat, ale teď se bál, že to nedokáže. Chtělo se mu brečet, ale radši by se propadl až do horoucích pekel, než aby ho Potter viděl tak slabého. Bál se, že se snad zadusí, jak přemáhal slzy. Nenáviděl Pottera a nenáviděl ho tím víc, že ho přinutil udělat tohle.
Tak ponižující, tak hrozně ponižující.
Draco klopýtal do schodů a připadal si bezmocný a odevzdaný zároveň. Byla to jediná cesta, věděl to. Tak proč má takový strach? Snažil se nemyslet na to, co budou dělat, až se konečně zastaví. Co budou spolu dělat. On a… a Potter. Zaplavila ho vlna nevolnosti. Nedokáže to, nedokáže to… Salazare! Cesta trvala moc dlouho a moc krátce zároveň. Zastavili se před prázdnou stěnou. Draco trochu lapal po dechu, celé tělo měl jako v křeči, a tak se mu nedostávalo vzduchu. Takže sem půjdou. Do Komnaty nejvyšší potřeby. Mělo ho to napadnout. Mohl by ještě utéct, mohl by, kdyby ho Potter pustil, třeba jen na vteřinku… ale to se nestalo. Komnata je pustila dál, Potter vešel první a Draca vtáhnul dovnitř za sebou.

 

Harry měl co dělat, aby se nezbláznil. Bylo těžké se hýbat, dost to bolelo, ale dělal, co mohl, aby se uklidnil a vyčistil si hlavu od všech těch myšlenek… myšlenek na to, že už za chvíli ho bude mít. Bude mít Draca Malfoye. Nejraději by šel jen pomalu a kochal se tím, jak je Draco půvabný, když se červená. Cítil to příjemné teplo, které se šířilo z jeho dlaně a prstů, jimiž svíral Dracovu ruku, do celého jeho těla. Pomačkaná bělostná košile, která nepořádně vykukovala zpod blonďákova svetru, necudně dráždila jeho smysly. Draco vypadal přesně na to, co opravdu před chvilkou dělali. Jako by se právě s někým divoce líbal, jako by právě někoho nechal, aby se ho dotýkal… Bylo to tak jiné, tak jiné… Harry si říkal, že to musí být tím, že je Draco obvykle tak perfektně upravený, každý vlas na svém místě, oblečen vždy jako ze škatulky, nikdy nikde žádná chyba, žádná vada na té porcelánové dokonalosti. O to víc ho i ty drobné odchylky přiváděly do varu, nevěřil by, že může být tak citlivý, tak vnímavý k drobnostem, které ho jinak sotva zajímaly. Ale tohle byl Draco Malfoy a s ním… všechno bylo jiné. Cesta nemohla uběhnout dost rychle, nutil se překonat sám sebe a pospíchat. Kdyby teď Draco vycouval…

Co bych udělal? Co všechno bych pak udělal?

Nechtěl o tom  přemýšlet, nechtěl to riskovat. Musel je dostat do soukromí, dřív, než bude mít Malfoy šanci se znova rozmyslet.

 

Konečně byli uvnitř. Dveře se za nimi zavřely a zmizely, za Dracovými zády zůstala jen holá stěna.

Harry neztrácel čas a opřel se o Draca, jednou dlaní něžně přejel po jeho tváři, druhou položil na Dracovu hruď. Blonďák téměř okamžitě cukl a Harry pod prsty cítil jemné chvění, které prozrazovalo, že jeho společník je neklidný a něco se snaží potlačit. Bylo to vzrušení, nervozita, strach?

„Šššš, jen klid.“

Nebyl si jistý, jestli to zabralo, pravděpodobně ne. Musel to ale zkusit, musel, protože mu na tom tolik záleželo. Doufal, že se tu noc všechno změní.

 

Draco věděl, že je v pasti. Za zády měl jen zeď a Pottera před sebou a ani jedna z těch věcí nevypadala, že by se chtěla někam pohnout a dát mu víc prostoru. Potterův dotek ho opět vyvedl z míry. Nebyl zvyklý na něco podobného. Bylo to tak podivně důvěrné a on se nepamatoval, kdy naposledy zažil něco podobného. Matka nikdy nehladila jeho vlasy nebo tvář a dívky, se kterými před tím spával… Dotýkaly se ho jistě… ale ne takhle. Byly něžné, ale ne tak důvěrné, nebraly mu jeho prostor, nechaly mu možnost odtáhnout se a zachovat si trochu odstupu. Potter takový nebyl. Bez váhání jako hurikán pronikl kamkoli ho napadlo a zabral pro sebe všechno, aniž by uvažoval, jaké důsledky to bude mít. Draco se cítil ohrožený a zmatený zároveň. Čekal, že Potter bude znovu líbat, divoce a nenasytně jako předtím venku na chodbě, ale on si dával na čas. Byl stále vzrušený, to Draco cítil, ale držel se zpátky, ne dost, aby to Draca uklidnilo, spíš naopak. Blonďák nemohl zastavit paniku, která ho pohlcovala.

Co teď? Co bude dál?

 

„Jsi tak nádhernej, jsi jako sen.“ Harry se sklonil k němu a jeho rty se opatrně snažily zformulovat jednotlivé myšlenky. Chtěl, aby to Draco věděl. Určitě musel vědět, že je krásný, ale přesto toužil mu to dál najevo ještě víc. Ruce opřel po obou stranách blonďákova štíhlého těla a rozpálené čelo přitisknul na Dracovo. „Mám pocit, jako bych snil. Líbí se mi, jak voníš, líbí se mi, jak chutnáš, líbí se mi všechno…“

Harrymu dělalo problémy dýchat klidně a tak alespoň přerývaně šeptal ta slova, napůl i pro to, aby získal víc času. Jeho tělo ho nechtělo poslouchat, zrovna teď, když to bylo tak důležité!

 

Draco se bál promluvit, byl si jistý, že když něco řekne, hlas ho zradí a Potter pozná, jak hrozný má strach. Horké rty se přitiskly nejprve na jeho čelo, pak se Potter ještě víc naklonil a začal líbat jeho čelist a krk, jen něžně, opatrně, zlehka. Pak se trochu odtáhnul, jen dost na to, aby se ohlédl, ale jeho ruce zůstaly položené na zdi. Draco sledoval jeho pohled a v duchu si pomyslel, že Komnata přece jen nemusela tak doslova reagovat na důvod, se kterým sem přišli.

„Vypadá to docela dobře,“ ohodnotil Potter pomalu velkou postel, stojící u protější stěny. Draco s tím nesouhlasil. Bylo to snad v pořádku – čisté bílé povlečení, měkce vypadající matrace, velká plocha, ale Draco teď rozhodně nechtěl vidět postel ani nic, co by ji připomínalo. Potter se obrátil zpět k němu.

„Už jsi,“ zaváhal, „už jsi to někdy dělal?“

„Myslím s klukem,“ dokončil neobratně.

Draco přimhouřil oči. „Záleží na tom?“ Nějak se přinutil promluvit. Neměl ale chuť přiznávat víc, než bude nezbytně nutné.

Harry zavrtěl hlavou a trochu se usmál. „Ne, asi ne… jen jsem uvažoval… totiž, když jsem spal poprvé s klukem, bylo to dobrý, ale docela to bolelo, tak…“ zarazil se.

„Nechci ti ublížit,“ řekl nakonec.

Draco byl tak šokovaný, že zapomněl uhýbat před tím upřeným smaragdovým pohledem očima.
Tak on mi nechce ublížit? Nechce mi ublížit… Salazare… to je příliš, příliš.

Měl pocit, že se musí začít smát, že musí začít křičet: „A co jsi dělal celou tu dobu, Pottere?“

Nakonec ale neřekl nic.

„Dám pozor,“ ujistil ho Potter, který si zřejmě jeho mlčení vyložil po svém.

„Mám představu,“ zastavil další vysvětlování Draco a doufal, že to postačí. Ano, měl představu, pouze teoretickou, z knih. Předpokládal, že to bude bolet a to ho nijak neuklidňovalo. Neměl bolest rád, nakonec ale, kdo má? Vždycky považoval za nejmoudřejší se bolestivým věcem vyhnout.

 

Harry přikývl a znovu se sklonil k těm prokletým rtům. Věděl už jistě, že ho každý jejich dotek připravuje o rozum. A pokaždé o něco víc. Dracovo tělo v jeho náruči nezvykle pálilo a Harry se nemohl dočkat až bude mít víc.

Nechá mě. Opravdu mě nechá… Nechá mě, abych ho přetáhnul.

Harry cítil, jak jeho mozek i ostatní orgány postupně vypovídají službu. Cítil jen prudké bušení srdce, které se vzpíralo proti jeho hrudnímu koši a pak ten nesnesitelný tlak v kalhotách. Přinutil se odolat ještě na chvilku. Jak Draca líbal, jemně skousnul jeho ret mezi svými zuby a své boky rytmicky třel o jeho. Ta slast ho téměř ochromovala.

Odtrhnul se jen nerad, hlavu nechal klesnout na Dracovo rameno a tiše vydechnul. Uvažoval, že bude muset zásadně přehodnotit svůj pohled na zmijozelské. A také svůj žebříček hodnot. Náhle mu připadalo, jako by se líbal poprvé. Nic z toho, co se stalo předtím, už nebylo. Nikdo jiný nebyl. Všechno zůstalo daleko za ním, v mlze, ve snu.

Je to láska. Musí to být láska.

 

Draco čekal, co bude dál. Rty ho bolely, Potter se choval žádostivě a vyhladověle. Jako kdyby se nemohl nasytit. Teď konečně odpočíval, opřený o jeho rameno a Draco vnímal teplý dech, který ho šimral na krku.

„Draco,“ zašeptal jeho jméno a blonďáka znovu zašimralo.

„Potřebuju tě šukat. Potřebuju tě šukat tak moc, že to teď nemůžu udělat. Slíbil jsem, že se postarám, aby ti bylo dobře a teď bych to nedokázal,“ Harry tiše vydechoval slovo za slovem. Blonďák se snažil pochopit, co se děje, co se mu Potter snaží říct, ale ta sprostá slova, která tak přirozeně splývala z Potterových rtů, ho mátla. Je tohle ten Zlatý chlapec?

„Musíš mi dát pár minut a trochu mi pomoct, dobře?“

„Dobře.“ Draco jen pohyboval rty, ale zdálo se, že Potter zaslechl i tak slabou odpověď.

 

Harry vtisknul polibek na hřbet Dracovy ruky a pak se ještě víc odtáhnul, i když jeho tělo protestovalo a ten pocit prázdnoty byl takřka nesnesitelný. Vážně toužil ponořit se celý do toho křehkého těla, co bylo před ním, ale slíbil, slíbil, že bude opatrný. Slíbil, že mu to udělá dobře. Nemohl by. Teď ho chtíč ovládal tak moc, že by si prostě jen vzal to, co potřeboval. Nedokázal by se udržet zpátky. 

 

Draco zavřel oči a pevně stisknul víčka k sobě, když uviděl, že si Potter rozepíná opasek. Teď slyšel zvyk zipu a po páteři mu přejel ledový prst strachu. Potterův ztěžklý hlas u jeho ucha.

„Dotkni se mě, prosím. Prosím.“

Draco nechápal, že Potter dokáže tak snadno žádat nemožné. Vnímal dotek horké dlaně, cizí prsty, které se propletly s jeho. Stěží potlačil vzlyk kousáním spodního rtu.

Nemůže se přece dotýkat Pottera… nemůže to udělat, je to nechutné a nevhodné a špatné, je to celé hrozně špatné…

Jeho rival mu to ulehčil, když sám navedl jejich spojené ruce do svého klína. Blonďák cítil pod pevně sevřenými víčky horké slzy. Ta věc v jeho dlani byla tvrdá a žhavá a tak… živá. A zvláštně jemná na dotek.

„Ano, ano…“ Potter nedokázal vyslovit nic smysluplného, jen ho jednou rukou dál objímal a druhou vedl Dracovu váhající dlaň tam, kde ji potřeboval.

Pálící slzy se zhouply zpod chvějících se víček na dlouhé řasy.

Draco zamrkal. Nechtěl se ho dotýkat, nechtěl se dívat…

Proč bylo tak skvělé cítit ten život? Potter byl naprosto mimo sebe, vzrušený, rozpálený, přirážel stále důrazněji do Dracovy ruky a sténal a jeho hlas byl tak smyslný.

Nenávidím ho, nenávidím ho, nenávidím ho… znělo Dracovi v hlavě jako modlitba, ale přesto se zapřel pohodlněji o stěnu za sebou, aby umožnil Potterovi dosáhnout uvolnění.

  

Přišlo rychle, rychleji než čekal. Překvapeně se díval na svou ruku, na cizí sperma na svých dlouhých prstech. Bylo to tak nezvyklé. Udělalo se mu trochu nevolno, ale to už ho Potter očistil. Pak znovu políbil tu ruku, která mu, i když neochotně, pomohla k vrcholu.

Draco nechápal už vůbec nic.

 

Harry cítil, jak ho ta vlna úplně pohltila a nezůstalo nic, všechno bylo zpřeházené a rozvrácené až do základů. Zůstal jen on a jeho tělo a jeho mysl se vracely tak pomalu a jakoby nejistě. Nejdřív si uvědomil tělo. Orgasmus ho dokonale převálcoval, i když se jednalo vlastně jen o vyhonění. Ta intenzita ho ochromila, ale nepřekvapila. Po těch polibcích, po tom, co věděl, že šílí z každého letmého doteku, nemohl předpokládat nic menšího. Pak se vzchopil a začal zase přemýšlet. Draco stál před ním, opíral se o stěnu a divokýma očima zíral na svou potřísněnou ruku s výrazem, který Harry nedokázal identifikovat. Rozhodl se raději to příliš neanalyzovat a vytáhl ze zadní kapsy u kalhot balíček kapesníků, aby Draca a pak i sebe otřel.

Tak takhle vypadá pád do říše divů…

To ho napadlo, když si uvědomil, že se na něj Draco konečně dívá. Jeho bledé tváře žhnuly, jak na nich z toho rozrušení vyskákaly rudé skvrny a jeho oči byly tekuté a žhavé, jako by v nich láva roztavila ten stříbrný kov do temné pableskující hladiny.

Bylo v nich tolik všeho, tak nesourodá, neutišitelná směs zavánějící šílenstvím.

Jak mě to děsí…

A pak, jako kdyby si Draco uvědomil, že jsou zpátky v realitě, rychle odvrátil zrak stranou a když Harry zvednul prsty jeho bradu, aby ho přinutil znovu se na něj podívat, zůstalo tam jen známé nečitelné šeré prázdno.

„Děkuju,“ zašeptal Harry něžně. Musel Draca ujistit, že si cení toho, že kvůli němu odložil vlastní očekávanou rozkoš.

„Teď už jsem v pořádku. Vynahradím ti to.“

Primus mlčel a stále odvracel hlavu. Harry neodolal a pohladil hebké stříbřitě plavé vlasy . To z nich vždy cítil tu kouzelnou vůni. Z vlasů a toho místa na Dracově bledém krku.

Miloval ho a byl si tím úplně jistý.

Usmál se na něj a kleknul si.

 

Draco se sotva vrátil do reality a už tu byla další kritická situace. Ještě ani nezačal řešit, jak se vyrovná s tím, že prostě jen tak rukou uspokojil Pottera a už tu byl další problém, neméně závažný a ten problém svědčil o tom, že Draco teď nebude na chvíli schopný řešit vůbec nic. Potter si kleknul a Dracovi okamžitě došlo, co bude dělat. Vyděsil se, ale Potter klečící před ním… to ho zároveň potěšilo. Myslel si, že začíná šílet. Bál se tak, že si přál utéct před vším tím intimnem, o které nestál. Ale Potter v té ponížené pozici před ním, Potter, kterému vůbec nevadilo klesnout před ním na kolena… to bylo osvěžující a velmi žádoucí.

Proč mu to nevadilo? Mělo by mu to vadit! Bylo by pochopitelné, kdyby prostě jen udělali, co je třeba a pak… Bylo by to pochopitelné a správné, svým zvráceným způsobem. Ale tomu zatracenému nebelvírskému hrdinovi zřejmě opravdu záleželo na tom, jak to proběhne… A jak se on, jeho nepřítel, jeho oběť, bude cítit. Dávalo to smysl? Byl si jistý, že ne.

Nevěděl, jestli je už šílený, ale věřil, že musí být. Ten pocit, který ho zevnitř rval na dvě protichůdné části se jinak jistě popsat nedal.

 

Harry si byl dost jistý tím, co dělal. Měl zkušenosti. Hlavně Stue orál miloval a chtěl kvalitu. Harry si vzpomínal na ty lekce, které od něj dostával. Nebylo to tak zlé, především proto, že Stuart byl ochotný mu velmi názorně předvést, jak by to měl udělat. Svou pusou na jeho péru. A když si to obrátili, říkal mu přesně co, kde a jak moc. I tak Harry cítil nervozitu a legrační šimrání v břiše. „To proto, že mi tolik záleží na tom, aby byl spokojený,“ uvažoval, zatímco Dracovi rozepínal kalhoty a stahoval černé prádlo. Maličko se usmál, když uviděl, že si Draco světlé jemné chloupky očividně upravuje a pak otřel tvář o ten štíhlý rovný úd. Na dotek byl sametově hebký a Harryho potěšilo, že i Dracův klín voní jemnou svěží vůní. Zmijozelský primus si na hygienu očividně dost potrpěl.

Draco se po krátkém zvážení raději rozhodl znovu zavřít oči. Vidět, jak Potter polyká jeho penis, dívat se na to, mu přišlo příšerně necudné. I tak mu srdce bušilo jako splašené. Potter byl očividně dost dobrý ve všem, do čeho se pustil. Nejen v líbání.

Draco sevřel obě ruce v pěst, ale nepomohlo to. Nedokázal přemoct vlastní tělo. Bylo to tak zatraceně skvělé, ta horká, vlhká ústa…

Kdy jsem vlastně tohle dělal naposledy?

Vlastně na tom příliš nezáleželo, ani jedna z těch dívek se nemohla s Potterem měřit. Nikdy, ani ve snu. Určitě to dělal už mnohokrát. Dělal to… ale s kým asi? Někdo z Nebelvíru, nejspíš.

„Vždycky jsem myslel, že je na holky… Chodil s tou veverkou a s Changovou z Havraspáru. A pak tu byla ta…“ Draco si nemohl vzpomenout na jméno. Pak pochopil, že si nemůže vzpomenout ani na své jméno. Nemohl myslet vůbec na nic.

 

Harry použil všechno své umění a ničím nešetřil. Byl příjemně vzrušený, když cítil, jak se Draco chvěje, jak mu to dělá dobře. Viděl, jak se snaží ovládnout sám sebe, jak se kouše do ruky, aby utlumil slastné steny, jak se snaží přidržet hladké zdi, aby odolal pokušení přirážet do Harryho úst. Ta snaha byla obdivuhodná, ale všechno se potlačit nedalo. Harry cítil to sladké vítězství a byl šťastný, tak šťastný, že to Draco cítí.

 

Draco měl pocit, že toho cítí až příliš, a jistota, že exploduje, se zvyšovala s každou vteřinou, s každým pohybem těch sametových úst.

Zaryl prsty do stěny ve snaze nějak tomu zabránit a zalapal po dechu.

Potter se odtáhnul právě včas. Kdyby pokračoval, už by to nešlo vrátit. Draco byl rád, že se stáhnul, ačkoli teď si připadal velmi obnažený, jak mu vzrušený penis trčel z rozepnutých kalhot a Potter klečel před ním a díval se.

Pocítil nutkání nějak se zakrýt, ale ten zmetek vstal, chytil jeho ruce a vláčel ho k posteli.

Draco ani nevěděl, jak na ni oba padli. Potter byl nad ním a líbal jeho krk, vyhrnoval svetr, ve kterém bylo Dracovi příliš horko a chvatně rozepínal drobné knoflíčky na lehké bílé košili.

„Pomoz, pomoz mi,“ vydechl přerývaně Potter. „Sundej mi to.“

Draco poslušně zvednul ruce a přetáhnul rolák Potterovi neobratně přes hlavu. Pod ním už byla jen jeho nahá pokožka, mírně opálená, svalnatá hruď a tmavé chloupky směřující od pupíku dolů k slabinám.

„Dotýkej se mě!“

Potter ho dirigoval a Dracovi to bylo jedno. Všechno mu bylo jedno. Jeho dlaně přejely po napnutých ramenou. Potter ho zbavil kalhot, stáhnul je i s prádlem a roztáhnul mu nohy.

„Seš úžasnej, seš zatraceně tak úžasnej.“

Draco věděl, že má mít strach, a tak měl strach, ale neměl ho dost. Nevěděl, co na něm Potterovi připadá úžasného, ale příliš ho to netrápilo. Bylo zřejmé, že později bude mít spoustu času, aby se tím užíral.

Později, později… Ale teď bylo teď. A bylo tak přítomné, jak je Draco ještě neznal.

 

Potter sprostě zaklel a pak se zvednul. Nepoužil kouzlo, ale došel k stolku vedle postele, kde prohrábnul zásuvku až našel, co potřeboval.

„Udělám to ručně, otoč se,“ požádal. Draco se cítil tak slabý, že jen obrátit se na břicho mu připadalo jako neřešitelný problém. Potter ho navedl a donutil ho zvednout boky. Pak Draco ucítil prsty, které lehce přejížděly po místech, které až dosud považoval za ryze soukromé vlastnictví. Potter masíroval jeho zadek, roztahoval jeho půlky od sebe, žádostivě hladil vstup do jeho těla a byl znovu vzrušený a tvrdý. Draca matně napadlo někde hluboko pod povrchem, jak hrozně nefér je, že ho Potter musí vždy ve všem překonat, i když je to často jen o docela maličko. Pak ta nejasná myšlenka znovu zmizela.

 

Zůstala jen ta zvláštní hřejivá vlhkost a Potterovy všetečné prsty a polibky, které vysázel na Dracovu páteř a vůně potu a příliš rychlý dech.

 

Draco se prohnul napůl slastí a napůl ve snaze odtáhnout se a uniklo mu zanaříkání, když Potter přidal další navlhčený prst. Harry se nutil ke klidu, ale fakt, že právě svými prsty šuká rozkošný pevný zadek Draca Malfoye mu k tomu příliš nepomáhal.

Doufal, že bude blonďák vzdychat, ale ten až na občasná zajíknutí zůstával potichu. Harry cítil vlnu slastné vzrušující agresivity, když viděl, jak se Draco znovu kouše do ruky, aby utlumil steny, které se mu draly přes rty. Přál si, aby toho nechal, aby tomu dal volný průchod, ale Draco byl tak tvrdohlavý a vůbec na jeho prosby nereagoval. Světlé boky naopak vycházely laskání jeho ruky vstříc, jejich pohyb nemohlo nic zadržet.

Ještě chvíli a bude pro něj připravený. Ještě chvíli a konečně dosáhne svého.

 

Draco si skrz návaly rozkoše uvědomoval, jak to Potter protahuje, jak dlouho se drží zpátky. Cítil jeho tvrdý naběhlý penis, kterým se nebelvírský chytač otíral o jeho slabiny, zjevně tak nedočkavý a tak moc žhavý. Bylo až nesnesitelně příjemné cítit se tak žádaný, ale Draco se zároveň trochu vztekal, potřeboval se už udělat a začínalo mu být jedno, jak toho dosáhne. Chtěl se dotýkat sám sebe, ale Potter mu v tom bránil, volnou rukou chytil jeho zápěstí a přitisknul je k posteli a Draco slyšel jeho ztěžklý hlas, kterým Potter šeptal dost nemravné věci do jeho ucha, a cítil vlhkou a horkou zpocenou kůži, jak se Potterova hruď přitiskla k jeho odhaleným zádům.

„Ještě ne, Draco. Vydrž, ještě chvíli, jo?“

To bylo jediné, co dokázal blonďák reprodukovat a pak další nasládle vonící sprosťárny, které mu dokazovaly, jak moc je Potter nadržený.

Bylo hrozně těžké dýchat.

 

Harry se odtáhnul, aby mohl přidat gel a pak vstrčil dovnitř ještě jeden prst. Blonďák se propnul a Harry ho musel levou rukou přidržet na místě, aby si oba na ten pocit zvykli. „Už to bude,“ zašeptal Harry a něžně mezitím dlaní masíroval Dracovu kyčel. „Tenhle je poslední, teď už budeš připravenej… báječně připravenej pro mě, Draco.“ Políbil bledá zpocená záda mezi lopatky.

„Ne,“ zaprotestoval Draco, ale zaznělo to tak slabě, že to zaniklo v šustění přikrývek.

Harry se neochotně odtáhnul a rozetřel lubrikant i na svou pulsující erekci. Pak přitisknul žalud k roztaženému otvoru a několikrát jen podráždil citlivou tkáň. Původně chtěl ještě chvíli čekat, ale jeho tělo v tom rozhodlo za něj. Pevněji uchopil světlé úzké boky a pohnul se dopředu.

 

Draco zalapal po dechu. Jestli se předtím cítil zatraceně plný, tak teď mu scházela slova. Bylo to divné a dobré, tak dobré, jak ho Potter ještě víc roztahoval a naplňoval. Blonďák se prudce zakousl do své ruky a prsty zaryl do polštářů. Nemohl si dovolit dát průchod tomu šílenství. Proč to alespoň víc nebolelo? A nikdy, nikdy nebude Pottera prosit o víc!

 

Harry se v tu chvíli propadl do toho nejdivočejšího ráje. Draco byl přesně tak těsný a horký, jak si to po nocích představoval, jenže tohle bylo ještě lepší… bylo to skutečné.

Celý jeho život, všechno, co kdy existovalo, jeho přátelé, jeho poslání, jeho obavy, jeho radosti, všechno bylo pryč a Harry se ocitnul ve věčnosti, kde rozum nemá místo. Jen smysly, nic jiného mu nezůstalo. Jen vábivá Dracova vůně, mísící se s vůní jeho vlastního potu, pokožka, hebká na dotek, lesklá a zarudlá vzrušením, chutnající slaně, a sténání, o kterém tušil, že je vydává on sám, ale nevěděl to jistě, protože všechno, co doopravdy slyšel, bylo tvrdé pleskání jeho naběhlých koulí o ten perfektní zadek, při každém dalším, hlubším a drsnějším přírazu hlasitější a ten rytmus mu rozechvíval celé tělo. Nic kromě toho nebylo.

Nic jiného už nikdy nemělo být.

 

„Draco, Draco!“ Blonďák slyšel svoje jméno, ale nedokázal pochopit, kdo ho volá a proč. Cítil  bolestivý tlak, jak čísi ruce svíraly pevně jeho boky. Příliš pevně, zbytečně pevně, neměl přece v plánu utéct, nebo ano? Byl plný, tak plný, tak proč by to mělo přestat? Třeba to bude trvat už navěky a on už nikdy nebude prázdný. Rozvzlykal se, docela bez hlesu, to ho jen slzy pálily na kůži, už nedokázal odlišit strach od potřeby. Pamatoval si, že musí zůstat zticha, ale nevěděl proč. Jen, že je to důležité. Důležitější než zůstat naživu.

 

Harry nemohl přestat opakovat Dracovo jméno. Stejně tak nedokázal zvolnit, když ho už jednou měl. Naopak si ho bral rychleji, tvrději, prudčeji, než měl v úmyslu. Nešlo to zastavit, nebyl pánem sebe sama. Ještě mnohem drsněji a ještě hlouběji, potřeboval ten pocit, nikdy v životě nechtěl tolik s někým splynout v jedno tělo, srůst s ním, stát se jím. Nemohl přestat křičet jeho jméno, nemohl přestat šeptat, že ho miluje.

 

Draco ho ve skutečnosti neslyšel, Harryho hlas mu splynul s hukotem v jeho hlavě, který sílil, jak se blonďák blížil k orgasmu. Přál si mít sílu dotýkat se sám sebe, Potter už mu v ničem nebránil, naprosto odevzdaný sám sobě, ale on nedokázal ani zvednout ruku, aby se vyhonil. Jeho tělo se prohýbalo pod náporem cizích pohybů a veškerá vůle, která Dracovi zbývala, byla namířena k ovládnutí zvuků, které se mu draly přes rty.

Necítil tak vlastně ani chuť krve, když si pod náporem slasti konečně prokousnul kůži, necítil v první chvíli dokonce ani křeč vyvrcholení, která zachvátila Potterovo tělo. Až se zpožděním si uvědomil šílenou bolest, jak Potter zběsile sevřel rukama jeho boky, pak něco, co ho naplnilo – tekutinu, horkou, a bylo jí tolik a on to nečekal. Na okamžik úplně ztratil hlavu, nechápal co se děje, chtěl se vytrhnout, ale nešlo to, nedokázal nic než ležet přesně tak, jak byl. Pak teprve ucítil krvavou pachuť v ústech a bolest v pravém předloktí. A nakonec mu došlo, že pohyby v jeho těle postupně ustávají, stávají se mělčími a nerozeznatelnějšími… Až všechno zmizelo úplně.

A jeho tělo zůstalo rozbolavělé, prázdné a nenaplněné.

 

Harry byl tak přehlcený pocity, že ještě chvíli po tom, co vyvrcholil, svíral Dracovy boky, uvězněný v neochotě se ho pustit. Ne, nechtěl se ho pustit, chtěl zůstat v něm, spojený s ním, až na věky. Stejně jako prve, i teď nejdřív začal vnímat tělo, které ho během orgasmu docela opustilo, a teprve postupně se vracel do skutečnosti celý.

Rozhodně byl otupělý a unavený, přemožený slastí. Měl pocit, že to trvalo tak dlouho jako nikdy, ale zřejmě to všechno ve skutečnosti bylo hrozně rychlé. Nevěděl. Ve chvíli, kdy se od Draca odtáhnul, ho téměř ochromila fyzická bolest. Nebyl na to připraven, ale usmál se, i když jen slabě, když si uvědomil, že ta bolest vychází z míst kolem jeho srdce. To bylo úplně jiné, než když předtím protestovalo jeho vzrušené tělo. Otřel si rukou zpocené čelo a přisunul se zpátky k Dracovi, který zůstal ležet na břiše a těžce oddechoval.

 

Draco se zachvěl zimou, když se od něj cizí tělo vzdálilo. Chtěl protestovat. Ten pocit byl nesnesitelný, ten studený vzduch mu připomínal něco, na co teď nechtěl myslet. Ale co to bylo? Pak se tělo vrátilo, tělo a hlas, hladící, jemný a těžký jako samet, zase ho všechno obklopilo. Vnímal jednotlivá slova, ale nedokázal si poskládat dohromady význam.

Omlouvám se.
Napravím to.

Bolí?

Vydrž.

Miluju tě…

Uvědomil si, že ho převrátili na záda. Kolem bylo příliš světla a tak znovu zavřel oči. Slzy na jeho lících už uschnuly a dech se vracel do normálu. Pak přišly ruce a další žhavá sametová vlhkost, měl pocit, že už to zažil. Automaticky se zakousnul do poraněné ruky, zatímco prsty druhé zaryl do prostěradla. Ztratil pojem o čase a konečně se udělal.

 

Harry upřímně doufal, že jeho omluvy zabraly. Přes všechnu svou snahu to zbabral, nebo ne? Byl příliš hrubý, vzal si ho moc tvrdě a určitě Dracovi způsobil bolest. Jen on si to užil, ale Draco? Když blonďáka objal, došlo mu, že byl hotový moc brzy. 
Harry se uklidňoval tím, že to snad nebylo nesnesitelné – koneckonců primus neprotestoval a byl pořád vzrušený. Harry se dotknul jeho vlhkých vlasů, políbil zpocený spánek a zašeptal mu, aby vydržel. Položil ho na záda, Draco byl dokonale odevzdaný, a začal se ho dotýkat. Všiml si předtím stop od krve, i teď Draco znovu zaťal zuby do poraněné kůže.
S tím budou muset něco udělat, nemůže ho přece nechat, aby se zraňoval, kdykoli spolu budou spát... Světlé dlouhé prsty se zamotaly do bílé látky a prudce se zalomily, když ho vzal znova do pusy. Blonďák se nadzvedl, tělo křečovitě propnuté, znovu a znovu ve snaze dosáhnout konečně uvolnění. Harry se snažil přidržet ho na místě, dlaněmi ho jemně zatlačoval zpět k matraci, aby si neublížil, a kouřil ho, jak nejlíp to – sám pohlcený rychle nastupující únavou - dokázal. Výkřik uvolnění nepřišel, jen se světlé tělo ještě víc prohnulo a prsty zaťaté do látky konečně povolily. Harry polknul.

 

Draco ještě setrvával někde mimo existenci. Napadala ho spousta přirovnání, ale žádné nevystihovalo sílu jeho prožitku. Energii, která nějak převzala kontrolu nad jeho celou existencí. Jak správné to bylo. Ale ta bolest v hrudi, když najednou zůstal prázdný. Ta zima, která ho zachvátila… co mu jen připomínala?

 

Najednou otevřel oči, plný uvědomění. Musel usnout vyčerpáním, kolem byla tma. Světla v Komnatě sama zhasla, když oba usnuli. Došlo mu, co byla ta zima. Strach, ten příšerný, všudypřítomný strach. Došlo mu, co udělal. Potter ještě ležel vedle něj. Nahý. Oba byli nazí. Ale on byl vzhůru, zatímco Potter spal.

Zabij ho.

Jako by slyšel mluvit někoho uvnitř sebe.

Zabij ho a smažeš vinu. Bude po všem.

Jak směšně snadné to vypadalo! Natáhnul ruku směrem k Harrymu, třásla se a bolela.

Připomněl si chuť vlastní krve. Nebyl to jeho hlas, byl to jen hlas ozývajícího se zoufalství. Nic nedokáže tuhle vinu vymazat. I kdyby nakonec zabil sebe, neuteče tomu. Tělem mu projel známý chlad a jeho ruka znovu klesla.

Jak by mohl? Co je proti Potterovi?
Podlehl tomu, ať to bylo cokoli. Na okamžik docela zešílel.

 

Překonal touhu znovu se zamotat do přikrývek a alespoň fyzicky uniknout té nesnesitelné zimě. Jenže se už nešlo vrátit do toho šílenství. Zapomněl, že je to on a Harry Potter. Že je to něco, čeho bude litovat. Ale teď to viděl jasně. Nemůže zůstat. Kdoví, kolik času zbývá do rána.

 

Potichu vstal a okamžitě zakolísal, jak bolest vystřelila do mnoha míst v jeho těle. I přetrvávající únava ho poutala na místě. Snažil se vzpomenout, kde skončily jeho šaty. Potmě nahmatal na zemi svoje kalhoty a prádlo. Všechno zůstalo tam, kam to Potter odhodil, když ho svlékal, i jeho hůlka. Bál se použít kouzlo, nevěděl, jestli by to Pottera přece jen nevzbudilo. Na větší hromadě oblečení u postele podle doteku poznal svůj svetr i košili, obojí zamotané mezi Potterovými věcmi. Jedna bota ležela kousek vedle, druhá odletěla o několik metrů dál. Konečně měl všechno.
Nesnažil se dopnout košili tak perfektně jako jindy. V tuhle hodinu nikoho jistě nepotká.

 

Potmě dotápal ke zdi, kde se podle očekávání z jeho zmatených vzpomínek dal očekávat východ. V té tmě a tichu se cítil obnažený a zranitelný, jeho srdce bušilo jako tisícovky gongů a každý jeho krok působil zemětřesení. Motala se mu hlava.

Těch pár vteřin, než se objevil průchod ve stěně, byla jeho věčnost. Vyklouzl ven jako zloděj, tak dezorientovaný, že ani nevěděl, kterým směrem má jít, aby se dostal do svých komnat. Přesto se nezastavil.

Bylo mu jedno, kam půjde. Jen to musí být dost daleko.

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

sova s vzpomínkovým dopisem

(Memorin, 26. 11. 2017 22:30)

Před několika týdny jsem se dala do opětovného čtení knih HP. A vzpomněla jsem si na některé nedopsané příběhy. :)
Bude někdy další kapitola Sladkých sedmnáct, prosím? (jo, poslední příspěvek v roce 2014, ale i tak. :) )

Jedním dechem

(Lyn, 3. 5. 2017 20:55)

Ty umíš tak poutavě psát... Dnes jsem začala číst tvou povídku na ff.ph.net...cestou pěšky domů jsem neposlouchala žádnou audio knihu, ale i v dešti jsem koukala do mobilu a četla a četla, doma jsem našla pokračování na těchto stránkách a i když přišel hladový manžel musel na večeři počkat, až dočtu. Pocity nedokážu slovy popsat, ale dokonce mi tekly i slzy. A dokonce i tahle kapitola velmi mile překvapila, v poslední době, kdy jsem se po 10 letech vrátila ke čtení ff, když už došlo u nějaké autorky k popisu akce, tak jsem nacházela nějaké rušivé elementy v textu, ty jsi to ale napsala velmi reálně čtivě. Jinak musím přiznat, že mi v příbězích kolikrát stačí když se po tom nekonečném osmělování nakonec dají dohromady, o ten popis pikantností ani tolik nejde jako o ten proces sbližování. Tady mi chybí ještě aspoň krátké zakončení co bylo dál, ale jsem ráda, že aspoň nějakým způsobem jsou spolu. Moc díky, že jsi psala.

Wow

(Lostt, 1. 5. 2014 0:14)

Teda! Už som to tu pekne dlho nebola omrknúť, či je niečo nové. A ono niečo nové je! A je to zase raz to, čo mi učarovalo už kedysi. Moc ďakujem za novú kapitolu, užila som si ju, to ako píšeš Ty, to sa nevidí každý deň :)

Re: Wow

(Alexis, 3. 5. 2014 11:25)

Děkuju, trochu jsem se probrala z hybernace a jsem ráda, že jsem tě potěšila. :)

čitatelský orgazmus

(Clemenza, 27. 9. 2013 3:04)

Tak... opäť späť na Tvojej stránke. Po veru dlhej dobe.
Trošku som sa musela vrátiť k predchádzajúcim kapitolám a pripomenúť situácie.
Ja milujem tieto sexuálne scény a preto milujem Tvoje poviedky. Perfektne podané do posledného slova.
Mrzí ma že som si to neprečítala skôr, ale kapitolu som si potrebovala náležite užiť v kľulde a mať z toho práve tento spokojný (a podobne asi ako Draco) orgazmický pocit.
Dakujem :)

Re: čitatelský orgazmus

(Alexis, 1. 10. 2013 22:50)

V pořádku, na některé věci musí mít člověk čas, klid a náladu, to je jasné. :D
Díky za komentář, jsem moc ráda, že se ti kapitola očividně líbila. *happy*

OMG

(darken, 29. 7. 2013 20:05)

Oh... už jsem ani pomalu nevěděla, o čem Sladkých sedmnáct vlastně je. No, rozpomněla jsem se poměrně rychle (pomohlo i pročtení posledních kapitol).
Ke kapitole: OMG! Nemyslím to vůbec špatně, ale takhle "asexuální" povedený sex jsem ještě nečetla, musela jsem jen stále přemýšlet nad Dracovými pocity, nad jeho důvody, nad tím,
že je Harry jako na drogách... Skvělé, doufám, že bude další kapitola brzo. :)

Re: OMG

(Alexis, 1. 8. 2013 18:00)

Páni, darken, teď se ale stydím. :D Omlouvám se, že mi to tak trvalo a díky za pochvalu, zdá se, že kapitola dopadla tak, jak jsem chtěla, což mě neuvěřitelně těší. :) Další kapitola závisí na tom, kolik času budu v příštích dnech trávit u vody (obávám se, že hodně), ale zase by měla být kratší, tak doufám, že se to nepotáhne... ^^´Ještě jednou díky!

Re: Re: OMG

(darken, 2. 8. 2013 22:35)

Není nikdo, kdo by chápal víc potřebu trávit vedra nicneděláním u vody, navíc za ta léta čtení "amatérských" povídek jsem už značně vytrénovaná v čekání. :D Aspoň člověka občas mile překvapí, když občas něco někde přibude. :)
Pěkné léto přeju. :)

Re: Re: Re: OMG

(Alexis, 9. 8. 2013 18:42)

Tak to jsem ráda, že jsem nalezla chápající duši. :) Sama jsem už také trénovaná v čekání - a kolikrát jsem si dokonce zoufala nad tím, že někdo utnul povídku (nebo mangu), na které jsem měla závislost. :D A nakonec - navzdory téhle bolestivé zkušenosti - dělám svým ubohým čtenářům totéž. ^^´

Děkuji

(Mak, 7. 8. 2013 13:46)

Jé, já mám takovou radost, že jsi zase alespoň na chvíli aktivní:) Co se týče povídky, chtěla jsem napsat přesně to, co už přede mnou napsala Darken... Nemohla jsem se vůbec ponořit do Harryho napětí a uvolnění, protože jsem musela pořád soucítit s Dracem... Přemýšlet nad tím, co udělá, jestli mu to ještě víc neublíží, jestli nakonec neublíží Harrymu... Bude si ten slastný pocit přecejen pamatovat? Bude se k němu vracet? Žejožejo... Asi můj komentář nedává smysl, ale já mám takovou radost, že jsi přidala další kapitolu a že je tak propracovaná, takže neumím dát dohromady nějaký smysluplný text:)

Re: Děkuji

(Alexis, 9. 8. 2013 18:29)

Mně ten komentář přijde úplně smysluplný. ;) Díky moc, mám ráda všechny komentáře, ale nejvíc ty, které přímo reagují na danou kapitolu, protože pak vím, jestli splnila účel. ^^´ Takže jsi mě potěšila rovnou dvakrát. Co se týče Dracových návratů k tomu, co v téhle kapitole zažil... věřím, že nebudeš zklamaná (jen to musím napsat - to je kámen úrazu). :D

:)

(Akiko, 16. 7. 2013 21:34)

Páni, ty ještě žiješ :)
Díky z novou kapitolu, těším se na pokráčko :)

Re: :)

(Alexis, 1. 8. 2013 17:51)

:D Já vím. Taky mě překvapuje, že ještě žiju. Doufám, že se ti kapitola alespoň líbila. ^^' Díky za vytrvalost. ;)

aké to milé prekvapenie

(Lulu, 8. 7. 2013 15:11)

každých niekoľko mesiacov tu zavítam, dúfajúc, že tu ešte niečo pribudne... a stalo sa!!! bolo príjemné si od teba zas niečo prečítať, vždy som mala rada tvoje poviedky, tak dúfam, že toto je predzvesť toho, že aj tvoje ďalšie diela sa dočkajú pokračovania :)))

Re: aké to milé prekvapenie

(Alexis, 9. 7. 2013 12:26)

Díky, jsem ráda, že neztrácíš víru. :D Pravda je, že sice není čas, prostor ani energie, ale také není všem dnům konec. Určitě něco přibude. =^^=