Jdi na obsah Jdi na menu
 


kapitola 19

Oh whoa…

My body’s saying let’s go.

Oh whoa…

But my heart is saying no.

 

                 ( Christina Aguilera – Genie In a Bottle )

 

 

 

 

„Pottere! Stůj!“

Harry měl dojem, že se přeslechl. Neuběhl ani týden od toho polibku a on se snažil ze všech sil, ze všech sil, které měl, ačkoli se cítil příšerně, tím hůř, že teď už věděl, jaké to je líbat Draca Malfoye… A přesto se snažil, odvracel se, zavíral oči, snažil se bezúspěšně vymazat z hlavy všechno, co se stalo, všechno, co by chtěl, aby se stalo… Cítil se vyprázdněný a opuštěný, ale snažil se. Opravdu.

Ale i teď, celé jeho tělo se rozechvělo, když uslyšel jeho hlas.

„Ano, Malfoyi?“

Narazili na sebe kousek od  prefektské umývárny. Harryho to nepříjemně překvapilo, podle Pobertova plánku měl být Draco u sebe. Pravda ale byla, že Harry si sebou plánek nevzal, nepředpokládal, že by Draco ještě opustil svoje komnaty, protože to nakonec dělal málokdy, pokud nemusel. A když už, pak mířil většinou do knihovny nebo ven. Harry si připadal jako blázen, když si uvědomil, jak dobře má nastudovaný Dracův pohyb po hradě. Nejdřív ho ale sledoval, aby ho našel, teď aby se mu dokázal vyhnout. Tak jako tak to ale bylo šílené.

„Otoč se!“ přikázal mu Dracův hlas tiše. Harry stisknul víčka k sobě.

Neměl by mě pokoušet… Neměl by tohle dělat… Já, já nevím…

„Otoč se a podívej se na mě,“ zopakoval Draco, když Harry nereagoval. Harry s krátkým povzdechem poslechl.

Draco by zřejmě nervózní, pravou dlaní svíral svůj loket a obezřetně si udržoval odstup.

„Já vím, já vím,“ pronesl Harry rezignovaně. „Nemám co dělat před koupelnou pro prefekty. Uděl mi trest nebo strhni body, ať to máme za sebou.“

Draco se ošil. „Mě vůbec nezajímá, že porušuješ zase školní řád, Pottere.“

„Tak co je?“ Harry cítil, jak se mu celým tělem rozšiřuje známé napětí. „Plním naši dohodu. I když jsi lhal,“ zdůraznil.

„Nefunguje to.“ Draco očividně byl nervózní. Oči soustředěně upíral na výklenek s brněním, vedle kterého stáli, a na stíny, které vytvářely mihotavé plameny pochodní.

„Cože?“ Harry se snažil zorientovat, ačkoli se obával, že bude zase vypadat jako naprostý ignorant.

Draco stisknul svůj loket o něco usilovněji…

„Říkal jsi,“ začal, ale hlas se mu zadrhl a musel začít znovu. „Říkal jsi, že se mnou chceš mluvit. Říkal jsi to předtím, že ano? Několikrát…“ Jeho has zeslábnul a ztratil se v prostoru.

Harry kývnul.

„O čem?“

Harry zmateně zamrkal. Bylo pro něj hrozně těžké soustředit se. Očima hltal každý detail Dracova těla, které bylo na dosah a tak křehké, tak křehké a přitom tak moc sexy… k zešílení.

„O čem jsi chtěl se mnou mluvit?“ zopakoval Draco důrazněji.

„Já, já ani nevím,“ Harry si rozpačitě rukou pohrábl vlasy. Doopravdy nevěděl, o čem konkrétně by spolu mohli mluvit…

„Chtěl jsem prostě… nevím, líp tě poznat, být s tebou…“

Draco se zachvěl a ustoupil o krok dozadu.

„Být se mnou…“ Zopakoval ta slova nejistě a stočil hlavu ke straně. Platinové vlasy přepadly dopředu a zpola mu zakryly tvář.

Harry se přestal ovládat a automaticky se pohnul směrem k Dracovi. Potřeboval se ho dotknout, obejmout ho, cítit jeho vůni. K jeho překvapení Draco neuhnul, ale nechal se vtáhnout do jeho náruče. Harry je oba dvěma dlouhými kroky dostal do výklenku, kde Draca opřel do rohu, aby se mu nemohl vysmeknout, a sklonil se k jeho rtům.

Draco se neochotně podrobil Harryho polibkům. Nespolupracoval, ale jak si Harry všimnul, ani ho neodstrčil. Harry si znovu uvědomoval, jako by se celý svět proměnil jen na to, co prožívalo jeho tělo.

Zrychlený tep, Dracova lehká vůně dráždící jeho smysly. Měkké a hebké poddajné rty a chladná tvář, o níž se opřel, aby nabral dech k dalším polibkům. Jeho vlastní rozpálené dlaně, kterými nedočkavě přejížděl po Dracových lících, po linii jeho labutího krku, úzkých ramenech a pažích. Hebký kašmír Dracova lososového svetru.

Harry věděl, že zašel příliš daleko, ale už nemohl zastavit to, co začal. Jeho rty přejely po odhalené bělostné kůži na Dracově krku a jeho pravá ruka se obtočila kolem útlého pasu.

Draco Malfoy sice nebyl jeho typ, ale byl tak půvabný… Všechny vzpomínky vedle něho bledly, žádná dívka nebyla dost krásná a všichni ti zatraceně přitažliví muži, se kterými spal… působili nevýrazně, jako stíny. Cítil, jak se blonďák v jeho náruči zachvěl a zalapal po dechu, když se o sebe otřeli rozkrokem.

Harry si prudce skousnul ret, aby potlačil zasténání. Jeho ruka z pasu sklouzla níž a dlaní začal masírovat Dracův zadek přes tenkou látku tmavých džín. Už nějakou chvíli byl úplně tvrdý a jen stěží si udržoval poslední zbytky jasného vědomí.

 

„Chceš… chceš mě?“ Dracův šepot byl váhavý, téměř nezřetelný.

„Ano, ano, chci!“ Harry se ani nezamýšlel nad tím, co říká. „Moc tě chci.“

Levou rukou se snažil dostat pod otravnou látku, která zahalovala Dracovu pokožku. Potřeboval ochutnat, vidět, pocítit to… Cítil, jak se Draco napjal ve snaze ho odstrčit.

Téměř ho to pobavilo. Jako by bylo možné ho teď zastavit! U Merlina, teď by ho nezastavil ani samotný Voldemort, tím si byl Harry jistý.

„Počkej!“ Dracův namáhavý šepot ho jen povzbudil k dalším polibkům. Nedokázal se nasytit tak rychle.

Ještě ne, ještě to nesmí skončit.

„Pottere, dost! Dost!“

„Ne, ještě ne,“ zaprotestoval nahlas, zatímco přejížděl bříšky prstů žádostivě po Dracově odhalené kůži tam, kde se mu podařilo uvolnit několik drobných perleťových knoflíčků.

„Chci tě, tolik tě chci,“ šeptal znovu a znovu. Koleno vklínil mezi Dracova stehna a přitiskl se ještě blíž.

Pak zkusmo pohnul pánví proti Dracovu tělu. Blonďák se vzepřel silněji.

„Ne, přestaň! Zbláznil ses?

„Není to nepříjemné, že ne?“ Harry přitiskl rty na linii Dracovy čelisti, když blonďák zvrátil v návalu rozkoše hlavu dozadu.

„Nemusíš se bát, vím co dělám! Bude to dobré, slibuju… Postarám se, aby ti bylo moc dobře…“

Draco se stále pokoušel vzepřít a Harry cítil, jak se do jeho ramen zarývají dlouhé štíhlé prsty a shrnují tmavě modrou látku jeho roláku ke straně. Vzrušovalo ho to ještě víc, až na samotnou hranici příčetnosti. Ten odpor, ano, to byl Draco Malfoy, tak jak ho znal, ale fakt, že ačkoli se vzpírá, není mu to k ničemu…

Harry měl pocit, že každou sekundou exploduje.

„Potřebuju tě, Draco! Draco!“

Další polibky, žádostivé, drsnější.

„Já vím, Pottere, ale proboha, ne tady!“

Harry se zarazil v půli pohybu. Chtěl Dracovi pohlédnout do očí, ale ten uhýbal pohledem ke straně. Harry překvapeně sledoval zarudlé tváře a rty napuchlé od jeho polibků. Opatrně zvedl levou ruku a bříšky prstů je pohladil. Byly rozpálené, hebké a vlhké. Cítil, jak se mu zatočila hlava.

„Tady ne?“ zašeptal tázavě. „Takže někde jinde… ano?“

Draco neodpověděl a jeho ruce se stále zatínaly do Harryho ramen ve snaze udržet si ho trochu od těla.

„Jinde ano?“ zopakoval Harry naléhavěji.

Neměl teď moc času a věděl to. Nechtěl Dracovi ublížit, ale nemohl ho nechat jít.

Draco pohrdavě potřásl hlavou, ale na Harryho se nepodíval. „Musel ses zbláznit, dělat tohle přímo tady, na chodbě,“ zasyčel. „Co když někdo přijde?“

„Nikdo tu není,“ zašeptal Harry a znovu se sklonil k Dracovým rtům.

„Ale mohl by,“ namítnul Draco chladně.

Harry se napřímil, zavřel na vteřinu oči a tiše zaúpěl. Byl příliš vzrušený a fyzická potřeba úplně zatemňovala jeho mozek. Draco měl samozřejmě pravdu, ale Harrymu byla pravda právě teď úplně ukradená.

Přitiskl znovu lehce rty k Dracově čelisti a s rozkoší vsál jeho vůni.

„Dobře,“ zašeptal se sebezapřením. „Cokoli chceš, ano? Vypadneme odsud, půjdeme někam, kde budeme mít opravdu soukromí…“

Ve skutečnosti si nepřál nic víc, než udělat to hned teď a přímo tady, jeho rozpálené tělo volalo po naplnění a cítil neuvěřitelnou neochotu odtrhnout se od druhého chlapce, i kdyby to mělo být jen na pár vteřin.

Draco kývnul a Harryho nečekaně zalila vlna něhy. Ukazovákem a prostředníčkem zvedl Dracovu bradu a přinutil ho podívat se mu do očí.

„Dovolíš mi to…“ zašeptal.

„Nikam neutíkám, jak vidíš,“ odsekl Draco, ale očima stále uhýbal do strany.

„Proč najednou…“ začal Harry, ale pak si uvědomil, že mu to právě vůbec nepřijde důležité.

„Dej mi ruku,“ zašeptal.

Draco váhavě odtáhl ruce z Harryho ramen, jako by čekal, že se na něj nebelvírský hrdina okamžitě vrhne. Harry opatrně vzal jeho pravou ruku do dlaně a propletl Dracovy dlouhé bledé prsty se svými. Blonďák se zarděl a volnou rukou si začal upravovat košili a svetr.

„Nezdržuj se tím,“ zamumlal Harry. „Není to potřeba.“

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Dreams come true :D:D

(Lostt, 19. 11. 2010 14:18)

Panabeka, tak to je totalne dreams come true :D Uplne necakane, uplne uzasne a uplne moc dobre napisane. Ak vsak teraz nebude dalsia kapitola skoro, uskvari sa mi mozog z prehravania si tejto kapitoly stale a stale dokola. A i ked mi Draco pride nanajvys divny, budem sa snazit mysliet optimisticky. Este raz sklanam imaginarny klobuk a moc dakujem za kapitolu :) A k deju musim len dodat- KONECNE! :D:D

Re: Dreams come true :D:D

(Alexis, 20. 11. 2010 12:00)

:D Tak to jsem ráda, že se očividně sny plní. A dokonce ani nejsou Vánoce! :D Ne, vážně, díky moc za krásný komentář a doufám, že tvůj mozek bude v pořádku, nerada bych ho měla na svědomí... ;) Pokusím se dodat pokračování v dohledné době... :)
Ještě jednou díky moc!! :)