Jdi na obsah Jdi na menu
 


kapitola 17

13. 10. 2010

Oh whoa…

My body’s saying let’s go.

Oh whoa…

But my heart is saying no.

 

                 ( Christina Aguilera – Genie In a Bottle )

 

 

Draco věděl, že udělal chybu ještě dřív, než na tu absurdní nabídku kývnul. Ale vidina toho, že všechno skončí… to bylo lákavé, příliš lákavé, nešlo tomu odolat.

V několika vteřinách mohl získat zpět prostor, který mu tak chyběl. Jen malý okamžik za to, že se bude po dlouhé době moci opět nadechnout.

Že by mohl naopak Potter získat to, co chce, si Draco nepřipustil ani v náznaku. Zaváhat by znamenalo připustit možnost, že by ho Harry Potter mohl vzrušovat.

To nad Dracem spolu se vzpomínkou na ten první polibek viselo jako těžký baldachýn připravený ho zadusit.

 

Tak žádné váhání. Udělá to, teď hned a pak… bude po všem.

 

Nějak dokázal potlačit chvění, které se rozběhlo po jeho těle. Cítil vzrůstající nevolnost. Jen přiblížit se k Potterovi bylo nesnesitelné… kdyby jen nenávist sama o sobě dokázala zabíjet…

 

Všechno by bylo jednodušší.

 

Neexistovalo snad nic, co by si v poslední době přál víc, než aby ten otravný nebelvírský hrdina konečně zmizel z jeho života.

Ale teď není čas o tom přemýšlet. Přemůže se a dojde k němu. Jen pár vteřin sebezapření. Mělo by to být snadné… tomu se učí celý život…

 

Draco pomalu došel k Harrymu tak blízko, že mezi jejich těly zůstala mezera jen na šířku dlaně. Harry si uvědomoval, že nemůže z Draca spustit oči. Tajil se mu dech, jak se bál, že si to Draco rozmyslí.

 

Kdyby chtěl utéct, pravděpodobně bych ho nedohonil… Moc jsem pil…

 

Ačkoli Harry věděl, že by měl být opilý, nepřipadal si tak. Vlastně si právě připadal úplně střízlivý, jako by z něj veškerý alkohol vyprchal v okamžiku, kdy Draco udělal první krok směrem k němu.

 

Absurdní… Teď ho má na dosah… Mohl by ho popadnout, sevřít tak pevně, až by se nemohl vysmeknout a pak…

 

Dech se Harrymu znovu zadrhnul. Draco byl už těsně u něj… Zastavil se a zvedl k němu své velké stříbřité oči. Harry v nich uviděl vzdor a pak… nic.

 

Draco pomalu vztáhl ruku a dotknul se Potterovy hrudi. Někde tam, kousek níž pod jeho dlaní, bušilo divoce Potterovo srdce. Draca na okamžik zachvátil pocit moci, který se okamžitě smísil s panikou. Myšlenky mu v hlavě vířily příliš rychle, nedokázal je zachytit a utřídit a ani nebyl vhodný čas, ne teď, ne tady. Zůstat stát tak blízko Pottera třeba jen o vteřinu déle bylo nebezpečné. Srdce jen kousek od jeho dlaně se divoce vzpíralo a vhánělo do tepen rozdivočelou krev. Dracovi najednou Potter připadal až příliš živý, příliš skutečný… Nikdo ho tak docela nevnímal, nikdy takhle neuvažoval…

Kousnul se do rtu, aby dostal nervozitu, která ho začínala opět paralyzovat, pod kontrolu.

 

Harry se zachvěl, když se Dracovy dlouhé prsty lehounce dotkly jeho těla. Byl to jen nepatrný dotyk, Harrymu to nepřipadalo silnější než polechtání motýla, přesto se tomu náznaku doteku naprosto podvolil a následoval ho. Udělal, co od něj to motýlí pohlazení, ten lehounký tlak bříšek prstů vyžadoval a zády se zapřel o stěnu za sebou. Draco nespouštěl oči z vlastní ruky, umístěné stále na Harryho těle. Harry cítil všechno najednou – vzrušení, nervozitu a strach… Už dělal různé věci s různými lidmi… ale to bylo jako v jiném světě, v jiné realitě. Tady nic nebylo. Jen Draco. Draco, který si skousnul ret a ten se zabarvil do svůdně načervenalého odstínu. Vteřiny se prodloužily, každá do své vlastní malé věčnosti.

Harry nedokázal vnímat už vůbec nic.

 

Draco se na malý okamžik podíval přímo do tváře toho člověka, kterého tak nenáviděl. Pak uhnul rychle pohledem stranou, jako by se dopustil něčeho obzvlášť necudného. Dlouhé řasy na okamžik zakryly oči, které Harryho pohlcovaly jako propasti plné otázek, na které nebyly odpovědi. Oči, které předstíraly prázdnotu, ale přece v nich bylo víc. Bylo… nebo to byl jen sen? Všechno kolem nějak splývalo do jednoho velkého kolotoče barev, snů a nočních můr.

 

Je tohle láska?

 

Pak Draco přiblížil svou tvář k Harrymu a zatímco ruku nechal stále položenou na svém místě, vtiskl druhému chlapci rychlý polibek na tvář.

Odtáhl se a couvnul do bezpečné vzdálenosti. Harry se překvapeně, jako kdyby se probíral z těžkého snu, dotknul své tváře.

Draco naklonil hlavu ke straně.

„Vidíš?“ zašeptal. „Nic se nestalo.“

Harry byl tentokrát lépe připravený na úskok.

„To nebyl žádný polibek,“ zaprotestoval.

„Ale byl, dotknul jsem se přece rty tvojí kůže,“ namítl Draco a ruce si založil na hrudi.

Ještě stále byl Potter příliš blízko. Ještě stále…

„Víš, že tohle neplatí.“ Harry automaticky natáhl ruce před sebe a jemně uchopil Draca za ramena. „To neplatilo,“ zopakoval tiše. „Podváděl jsi.“

„Ne, nepodváděl.“  Draco se snažil uklidnit. Připadal si podivně otupělý.

„Ještě jednou,“ zašeptal Harry.

 

Draco nechápal, co dělá… Potterovy ruce ho navedly zpět a jeho vlastní dlaně se lehce opřely o Potterův hrudník. Draco měl dojem, že to co se děje, se netýká jeho, že je to jako film, který sleduje odněkud z velké dálky. Potter se dál opíral o stěnu a on tím dostával možnost utéct. Právě ta samá možnost ale jako by mu v útěku bránila. Rty, kterých se teď dotýkal, byly horké, měkké, vábivé. Potter chutnal po alkoholu, ale nebylo to nepříjemné. Jeho tělo hřálo a objetí, které následovalo, bylo jemné a nenásilné.

Potter doopravdy líbal dobře.

 

Harry v jednom okamžiku zapomněl svoje jméno. Tenhle polibek byl daleko lepší, polibek, při kterém Draco spolupracoval byl… až příliš neskutečný. Vteřiny ubíhaly. Harry opatrně objal křehké tělo, které se lehce a váhavě opíralo o jeho. Dojem, že se Draco každou chvíli rozplyne jako nějaká snová iluze, byl tak silný, že Harry na okamžik vážně zapochyboval o realitě.  Mohl to být sen, živý sen podpořený alkoholem…

Ale nebyl. Cítil kolem sebe svěží vůni, Dracovu vůni, a sny přece nevoní. Pramínky světlých vlasů ho lechtaly na tvářích.

 

Právě jsem umřel a dostal se do nebe?

 

Nebe by mělo být právě takové… Hebké, jemné, omamné a klidné. Ještě nikdy si takhle neužil polibek… Ještě nikdy necítil takový klid. Na okamžik jako kdyby všechno zapadlo na své místo.

 

Draco se cítil omámený a zmatený. Jeho myšlenky neobvykle zpomalily a pak jako kdyby se zastavovaly úplně. Jako kdyby se ve vteřině celý ten trýznivý vnitřní kolos zmrazil a on procházel někde hluboko mezi jednotlivými obrazy.

 

Viděl znovu svatební fotografii svých rodičů.

Houpačku kývající se mezi napůl opadanými jasany.

Tvář chůvy, která se rozmazala.

Droboučkého a křehkého stříbrného dráčka plujícího chladným vzduchem…

Maguáry, kteří se k němu nadšeně tulili, kdykoliv se vracel domů.

A pak…

On sám, jak podává ruku Harrymu Potterovi.

A milion okamžiků od té doby a všechno se zase rozletělo, led povolil a kolos se roztočil do zběsilého šílenství zmatených myšlenek.

Harry Potter líbá opravdu dobře.

S tou myšlenkou se Draco vrátil zase zpátky na zem.

 

Když se odtáhnul, neucítil odpor. Potter ho nechal jít. Dívali se na sebe, oba trochu překvapení.

„Tak…“ zašeptal Harry nakonec. Hlas ho zrazoval.

„Nic jsem necítil,“ hlesl Draco a prsty levé ruky se napůl nevěřícně dotkl napuchlých rtů.

„Teď mi lžeš, že ano?“

Draco pokrčil rameny. Neměl sílu se přít. Byl unavený a chtělo se mu spát.

Harry vydechnul a zapřel se zpět o stěnu.

„Co mám udělat?“

Draco sklonil hlavu a jednou rukou se dotknul svého krku, zatímco druhou sevřel loket.

„Nech mě být, prosím…“

„Proč nemůžeme,“ začal Harry, ale pak se sám pro sebe ušklíbl a bezradně si rukou prohrábl už tak rozcuchané vlasy.

„Nic jsem necítil,“ zopakoval Draco dutě.

„Ty víš, že tohle ti neuvěřím,“ odpověděl Harry potichu.

Pak prošel kolem Draca a za chvíli jeho kroky utichly a to, co zbylo, se ztratilo v rozšiřující se tmě.

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Fuha

(Lostt, 19. 10. 2010 22:05)

No teda. Par viet a ja som rovnako zmatena ako Draco :) Harrymu v tejto poviedke vazne fandim, ale Draco... To uz nie je iba postava, najma v tvojich poviedkach- to uz je dokonalost sama :D Moc dobre a dufam, ze rovnake "prekvapenie" nas caka skoro ;)

Re: Fuha

(Alexis, 21. 10. 2010 22:44)

Díky, díky, díky. :) Tentokrát jsem se snažila, takže pokračování už je tu... :) A ještě jednou díky za krásný komentář. Áááá... červenám se! :)

......

(Clemenza, 16. 10. 2010 23:46)

Mňa pobavila scéna s prvou pusou :D Keby to niekto sfilmoval Draco by bol strašne roztomilý pri tom jeho „Ale byl, dotknul jsem se přece rty tvojí kůže," :D Som nečakala že pridáš kapitolu zo Sladkých 17 :) a ako bolo spomenuté v predchádzajúcich komentoch bola úžasná :)

Re: ......

(Alexis, 16. 10. 2010 23:49)

Tak dlouho jsem si s tím v hlavě hrála, až přišel čas to zrealizovat... :) Překvapení, to je moje. :D :D Náhodou ale musíš uznat, že Draco na to v jakém je stavu slušně argumentuje, ne? O:)
Jsem moc ráda, že se líbilo... :)

...

(darken, 15. 10. 2010 22:12)

Uch ach... Právě jsem se asi rozplynula v změti Dracových pocitů...

Re: ...

(Alexis, 16. 10. 2010 0:55)

:) :) :) Tak to potom kapitola splnila svůj účel. :) Díky, že jsi tu. ;)

:))

(Ivet, 15. 10. 2010 13:24)

To Dracovi nikdo neuvěří, že nic necítil. No hlavně, když to Harry nevzdá. :)) Kapitola byla úžasná a moc se těším na její pokračování. :))

Re: :))

(Alexis, 16. 10. 2010 0:51)

Harry to rozhodně jen tak nevzdá, to on nemá ve zvyku. ;) Jsem moc ráda, že se kapitola líbila. :) :) Díky za komentář!! :)