Jdi na obsah Jdi na menu
 


kapitola 16

4. 3. 2010

Oh whoa…

My body’s saying let’s go.

Oh whoa…

But my heart is saying no.

                 ( Christina Aguilera – Genie In a Bottle )

 

 

Draco se už třetí den dokázal úspěšně vyhnout Harryho přítomnosti i vlastním nevhodným myšlenkám. Znamenalo to samozřejmě určité oběti včetně spolupráce s Goylem na hodině lektvarů. V takovém případě mohlo jít klidně i o život a Draco si to uvědomoval. Nikdy neměl o svých přátelích iluze. Vlastně ho fascinovalo, že se Vincent i Gregory jakýmsi záhadným způsobem dokázali probojovat až do sedmého ročníku. Draco to považoval za malý zázrak, jehož očitým svědkem se zcela náhodou stal. Crabbe a Goyle mu byli až otravně oddáni, ale oba byli tupí jak polena. Draco se proto při běžné komunikaci s nimi omezoval na jednoduchá vyjádření ve snaze příliš je nezmást. Gregory při lektvarech překypoval poměrně roztomilým nadšením, které Draca trochu děsilo, ale bylo důležité to vydržet, pokud si chtěl udržet odstup. To se stalo bez diskuze prioritou číslo jedna.

Větší problémy měl Draco večer, když zůstal sám a zíral do tmy, zatímco marně čekal až k němu přijde tolik žádaný spánek, který by přinesl alespoň krátké zapomnění. Ani další a další hodiny, které uběhly, totiž nemohly smazat vinu, kterou cítil. Protože on nechal Pottera, aby ho líbal a nebyl ani tak znechucený, jak měl.

 

Harry se nevhodným myšlenkám naopak ubránit nedokázal a ani to nechtěl. Pohled na Draca, který před ním uhýbal, ho ničil stejně jako předtím. Považoval jeho chování za pochopitelné, ale necítil se proto o nic klidnější. Vzpomínka na ten polibek ho pálila a srdce se mu divně svíralo, kdykoli zahlédl někde odlesk platinových vlasů. Neměl chuť čekat, neměl chuť se užírat otázkami, neměl chuť nechat se odmítnout. Naopak chtěl víc, mnohem víc, ačkoli nevěděl jak. Ale věděl, že chce všechno, všechno, co by mohl dostat. Jeho roztržitost ho dostávala do problému. Od rozzuřené profesorky McGonagallové dostal další trest, protože na její hodině třikrát po sobě nezareagoval na její otázku. Profesor Snape srazil s potěšením Nebelvíru dvakrát dvacet bodů z podobných důvodů a dokonce i malinký profesor Kratiknot se na Harryho na poslední hodině formulí zamračil. Ten večer, když se Harry vrátil z obzvlášť nudného ručního přerovnávání pergamenů v kabinetě McGonagallové do společenské místnosti, se cítil obzvlášť osamělý a nešťastný. Byl zvyklý, že věci nevychází podle jeho představ a snů, tak proč… Proč ho zrovna tohle tolik znepokojovalo? Proč zrovna tentokrát má pocit, že nemůže ustoupit? Proč se nechce vzdát, zrovna tentokrát? O co konečně šlo? Přece to byl Malfoy… Malfoy, který ho tak nesnesitelně přitahoval… Nemohl na něj přestat myslet… A jak dlouho už to trvalo… Harry cítil, že už opravdu nemá kam couvat a trochu ho to děsilo.

Co bych mohl udělat… Dokázal bych to? Opravdu…

Pomalu se svezl do jednoho měkkého křesla a zavřel oči. Cítil se osamělý, nešťastný a agresivní. Několikrát se zhluboka nadechl a vydechl, ale necítil žádnou úlevu.

Jsem jím úplně posedlý. Tohle, tohle snad ani není normální… Je možné, je možné, že takhle vypadá láska? Jestli ano, pak není o co stát.

Probral ho hluk, proto se napřímil a otevřel oči. Byl to Neville, který cestou k němu klopýtl a spadnul na jeden z malých stolků. Teď se zvednul a rychle přeběhl k Harrymu. „Být tebou, tak rychle zmizím. Potkal jsem Hermionu, jde sem a je děsně rozzuřená.“

Harry překvapeně zamrkal. To jako že je rozzuřená na ?“

Parvati, která si kousek vedle četla časopis zvedla hlavu a poznamenala: „A ty se divíš? Čtyřicet bodů a školní trest za dva dny! To je dost i na tebe, ne?“

Harry vstal. To byla pravda, ale rozhovoru s Hermionou se chtěl vyhnout za každou cenu. Nepotřeboval slyšet další kázání, i když dobře míněné. Cokoliv, co by Hermiona řekla by stejně nezměnilo nic z toho, co se odehrávalo uvnitř něho. Rychle vyběhl ven a zamířil do kuchyně. Kvůli trestu nestihl večeři a tak se rozhodl, že si vezme jídlo s sebou a uklidí se někam, kde ho Hermiona nenajde.

 

Draco bloumal chodbami a snažil se myslet na něco normálního a bezpečného. Věděl, že dnes večer bude mít klid. Potter měl trest a ten se určitě protáhne. A Draco už nesnesl být zavřený ve svých komnatách, i kdyby to měla být jen další minuta. Měl pocit, že i to by ho snad zabilo. Snažil se myslet na otce, ale nešlo to tak, jak chtěl. Venku padal sníh a Draco měl pocit, že tohle bude dlouhá zima. Dlouhá zima, jeho poslední zima v Bradavicích… Ale co vlastně bude dělat pak? Tolik se potřeboval soustředit na důležité věci, ale s tím, co teď Potter prováděl to prostě nešlo… Draco na okamžik vklouznul do nejbližších umýváren a nervózně zkontroloval svůj odraz v zrcadle. Několikrát zamrkal, ale všechno se zdálo v pořádku. Vlasy, pleť… snad jen trochu zčervenalá, ale to mohlo být i chladem. Možná jen dýchal trochu prudce... Tohle všechno ho tak vyvádělo z míry! Pomalu vyšel ven a přemýšlel o tom, že se cítí sám. Kdyby tak mohl někomu říct, jak divně se Potter chová.

„Potřeboval bych radu,“ zašeptal Draco do prázdna. „Ale kde ji mám hledat, otče?“

 

Harry se cítil mnohem lépe než před několika hodinami. Teď byl najedený a konečně měl klid. Věděl jistě, že Hermiona ho ve sklepeních hledat nebude. Bylo pozdě, byl tu úplně sám a měl dětinskou radost z toho, že se dokázal vyhnout vyzvídání a radám své nejlepší kamarádky. Spokojeně si dal ruce za hlavu a opřel se o chladnou stěnu. Alespoň na okamžik se mu vyčistila mysl… Ale vrátit se do ložnice ještě nechtěl. Možná, že Hermiona na něj ještě čeká… Pak si vzpomněl na tajnou chodbu do Prasinek a přimhouřil oči.

Ano, to rozhodně nebyl špatný nápad.

 

„Pane profesore?“ Draco váhavě zaklepal na dveře a chvíli čekal. Severus Snape konečně otevřel a zamračil se na svého návštěvníka.

„U všech svatých, pane Malfoyi, co tu děláte? Máte tušení, kolik je hodin?“

Draco provinile sklopil hlavu a neodpověděl.

„Pojďte dál,“ vyštěkl Snape. „Když už jste mě vyrušil, doufám, že alespoň máte dobrý důvod.“

 

Harry si byl jistý, že neměl tolik pít. Určitě neměl. A kolik toho vlastně vypil? Nebyl si jistý… Měl dvě, možná tři sklenky ohnivé whisky a pak ještě něco dalšího… bylo to jemnější, temně červené a čiré a plavaly v tom kostky ledu ve tvaru srdcí. Ale byl v tom alkohol a toho vypil… každopádně také docela dost. Ne, že by se neudržel na nohou, tak opilý zase nebyl. Ale rozhodně byl dost opilý na to, aby měl ve škole velký problém, kdyby ho takhle někdo přistihnul. Napadlo ho, že si také neměl brát další láhev alkoholu na cestu. A také, jak báječně by se tohle vyjímalo na titulní stránce Denního Věštce. Přiopilý Harry Potter s lahví tvrdého alkoholu v ruce… Ach, ten skandál. Další porušení pravidel a hned několikanásobné… škoda, že už je vlastně plnoletý, jinak by to bylo ještě pikantnější…

Má Spasitel problémy s alkoholem? Tajemství v Bradavicích? Harryho ta myšlenka tak pobavila, že se zastavil a dal se do smíchu. No, nikdo ho neviděl a tady v té chodbě ho ani nikdo neuvidí. Ale pomohlo mu to. Alkohol, alespoň na chvíli… pomohl mu odpoutat myšlenky od toho všeho. Cítil se příjemně. Cítil se lehký. Všechno bylo tak nějak samozřejmé. Rozhodně ale nepůjde spát do ložnice… Zůstane v Komnatě nejvyšší potřeby. Tam to bude nejbezpečnější. Není nutné mít na krku další trest a stržené body…  Harry se pro sebe znovu usmál a po krátkém váhání láhev zmenšil pomocí kouzla a schoval do kapsy. Přece jen… byla by škoda ji tu jen tak nechat válet a teď už byl skoro ve škole…

 

Draco se unaveně zapřel o zeď. Pochopitelně byla chyba jít za Snapem… A navíc tak pozdě… Draco si v duchu přehrál jejich rozhovor.

„Tak co se děje, pane Malfoyi?“

„Já… víte… já nevím, nevím, co mám dělat.“

A nedokázal ani mluvit klidně. Taková ostuda!

„S čím?“

„Tohle… je to můj poslední rok ve škole… Nikdy jsem nepřemýšlel o tom… chci říct, že otec měl nějaké plány… tyhle věci rozhodoval on a já…“

„Nejste přece ustrašená prvačka! Jste primus! Vašeho otce by nepotěšilo, kdyby vás takhle viděl!“

„Já vím, pane.“

„Tak se vzchopte. Váš otec tu není. Musíte se naučit řešit věci bez něj.“

To Draco věděl. Co nevěděl a ani se to nedozvěděl, bylo jak to má řešit. Jak to vyřešit.

Zavřel oči a potlačil slzy. Připadal si ještě víc neschopný než obvykle.

Vrátit se a jít spát… to je to, co by teď měl udělat… Je tak unavený… Unavený a sám.

 

To že narazil na chodbě na Pottera ho už ani nepřekvapilo. Jako by tenhle příšerný den mohl skončit jinak! Draco se chystal prudce obrátit a jít jinou cestou, ačkoli to znamenalo dost si zajít. Potter ho uviděl, zastavil se a zády se opřel o stěnu. Malinko se usmál. „Ty jsi prostě všude, viď?“ zašeptal.

Draca to překvapilo. Tohle bylo to, co on mohl vyslovit!

„To ty se na mě neustále lepíš, Pottere!“

„Máš pravdu,“ přiznal Harry rezignovaně. „Asi to nemůžeš vystát, mám pravdu?“

Draco zaváhal. „Úplně,“ připustil nakonec.

Potter si povzdechl a ruku přitiskl na čelo. „Bylo mi tak dobře,“ zamumlal. „Několik hodin bez myšlenky na tebe… a pak se tu takhle objevíš… Není děsně pozdě? Měl bys dávno spát.“

„Nemůžu spát,“ konstatoval Draco věcně.

„Ty taky ne?“ podivil se Harry. „Já mám další průser, sakra.“

Draco potřásl hlavou. „Mně je úplně jedno, co děláš Pottere. Hlavně když se tebou nemusím zabývat.“

„Tohle nebylo moc hezký, víš Malfoyi?“

Harry se znovu usmál, tak nějak smutně.

„Ne, asi nebylo,“ souhlasil Draco. „Ale ty se ke mně taky nechováš moc hezky.“

„Chci se k tobě chovat hezky,“ řekl Harry vzdorovitě.

„Tak mě nech na pokoji. Nech mě být a budeme oba zase šťastní, ne?“

Celý ten rozhovor byl tak absurdní! Potter se choval jinak než obvykle, ale nebyla to nepříjemná změna. Draco zůstával na místě.

„To rozhodně nemůžu,“ Harry zavrtěl hlavou a znovu hledal stabilitu tím, že prsty přejížděl po zdi za sebou.

„Proč ne?“ Dracův hlas byl napjatý.

„Já nevím…“ odpověděl Harry nešťastně. „Já nevím…“

„Nerozumím tomu!“ Draco nedokázal potlačit vztek. Cítil se zatlačený do kouta, okolnostmi i lidmi… ale takhle to nechtěl, takhle ne!

„Já nerozumím tobě,“ namítl Harry.

Dívali se na sebe a mlčeli. Harry se odlepil od zdi, váhavě natáhl ruku a jemně se dotknul Dracovy tváře.

Blonďák couvnul.

„Ne, prosím, zůstaň,“ zašeptal Harry. Bylo tak jednoduché a přirozené říkat tyhle věci… Najednou jako by neexistovalo nic snazšího.

„Já to nechci,“  zaprotestoval Draco slabě.

„Minule ses nebránil…“

„To jen proto, že jsem byl v šoku! Obvykle nečekáš, že tě na chodbě začne líbat spolužák! Jen tak, bez varování!“

Harry nechal ruku klesnout. „Takže se ti to nelíbilo, ani trochu?“

„Ne, bylo to samozřejmě děsné!“ Dracovi nedělalo problém vyslovit tu lež. Toužil o tom přesvědčit i sám sebe a věděl, že jen tímhle způsobem by se to mohlo povést. Harry přejel očima po Dracově těle, schovaném v černých úzkých kalhotách a černém svetru.

„dokaž to,“ zašeptal.

Draco cítil, jak mu tělem projela vlna odporu a vzrušení. Nebyl schopný určit co přišlo dřív.

„Co mám udělat?“ zeptal se.

„Pojď sem, ke mně,“ vyzval ho Harry. Políbím tě.“

„Dobře,“ Draco zvedl hlavu a zabodnul stříbrné oči do Pottera. „Ale když nic neucítím, necháš mě jít. Navždycky, rozumíš?“

Harry se usmál. „Dobře. Ale když ucítíš… tak…“

„Tak co?“ Draco ostražitě udělal první krok směrem k Harrymu.

„Tak už nebudeš utíkat.“

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

:))

(Ellie, 21. 9. 2010 22:47)

Ten konneeeccc ? To mě chceš zabít ? :) Líbí se mi tvůj styl psaní, umíš velmi dobře zachycovat emoce postav :D Těším se na další část.

:))

(Ivet, 7. 6. 2010 13:47)

To bylo úžasnéé. Ale opravdu, ten useknutý konec? Jsem tak rozrušená, že se divím, že dokážu napsat normální komentář. Hlavně ti chci říct, že je to úžasná povídka a že netrpělivě prosím o další kapitolu!! :D

^.^

(Addita, 20. 4. 2010 18:57)

Jaj co to ma byt? (promin asi ti to reklo uz hodne lidi ale ja si nemuzu pomoct)Takhle hnusne ukonceny.... sice hnusne ukonceny ale nadherna kapitola a nadherna povidka. Snad uz bude dalsi kapitola... no mohla by po tom mesici :) apson doufam

RE:

(Alexis, 19. 3. 2010 22:21)

Vidím komentáře od nových lidí!! :) Moc vám děkuji, za trpělivost, kterou se mnou máte, i vytrvalost, kterou projevujete... :) Obojího si velmi cením, nemluvě o tom, jak mě těší, že se vám moje psaní líbí... :) Někdy mám pocit, že nebudu moci pokračovat, ale takovéhle ohlasy mi pokaždé pomohou to překonat... :) Takže znovu díky, protože si to opravdu zasloužíte. :) :)
PS: OK, beru na vědomí, že usekávání mi neschvalujete, a polepším se. ;) Lexie

...

(Marlow, 19. 3. 2010 20:49)

Nebudu lhát, když řeknu, že jsem tu chodila co dva dny :D. Od listopadu jsem pořád čekala a čekala. A víš co? Vůbec se mi nechce stěžovat. Tuhle povídku miluju a jsem ráda, že nějaký ten nový díl přibyl(někteří volí situaci s tím prostě seknout). Takže si zas klidně počkám, abych se dočkala takového skvělého dílu od takhle skvělé autorky ;D.

Teda!

(Tampal, 19. 3. 2010 17:31)

Naprosto jsem se zamilovala do této povídky, ta atmosféra je nauvěřielná. Hrozně se mi líbí Harry jako zlý chlapec. Poslední kapitolu jsem nemohla dospat a teď úpěnlivě prosím.. nenech nás čekat dlouho @_@! A přidávám se k ostatním, to useknutí bylo vážně útrpné..

No...

(Lostt, 14. 3. 2010 1:08)

No... FUJ! TAKTO TO USEKNUT???
Omg a teraz sa mam zblaznit, ze? :D:D Snad bude dalsia kapitola skoro, pretoze co sa HP/DM tyka, toto je jedna z mojich naj poviedok. Naozaj chvalim, super kapitola a ten koniec... Bohatstvo, to bude pokracovanie. Uz aby bolo :)

RE: ...

(Alexis, 13. 3. 2010 23:49)

Omlouvám se, omlouvám se... za to useknutí. :) Stížnosti beru na vědomí a příště se polepším... :D Jsem moc ráda, že jsi tu a čteš, darken. :) Díky! :)

...

(darken, 7. 3. 2010 7:02)

Já myslela, že sním! Nová kapitola a ještě od Sladkých sedmnáct! Já prostě tuhle povídku zbožňuju.
Uvidíme, jak se Draco bude bránit sám sobě. Taky se mi nelíbí to useknutí, to je vždycky jako na potvoru... Člověk se těší a... a nic. TBC

RE: Jupí!

(Alexis, 5. 3. 2010 0:14)

Vidíš, to jsem se naučila od Tebe... :D Já doufám, že se mu to bude líbit... ;) Rozhodně by mělo... ;)

Jupí!

(Clemenza, 5. 3. 2010 0:11)

Vrrrr... aaa... nie nie nie... takto useknutá kapitola... to sa robí? :((
Ach, v každom prípade som rada, že si napísala po dlhej dobe kapitolu. Bola skvelá!!! Dúfam, že neprerušíš svoje obdobie a napíšeš ešte niečo :)
PS - Fakt dobrá scéna :))) Pripitý Harry bol zlatý :D Úplne ho vidím ako sa snaží udržať pri rozhovore s Dracom rovnováhu :) No a myslím si, že Dracovi sa to bude v nasledujúcej kapitole dosť páčiť :)