Jdi na obsah Jdi na menu
 


kapitola 15

23. 11. 2008

Oh whoa…

 

My body’s saying let’s go.

 

Oh whoa…

 

But my heart is saying no.

 

 

 

                 ( Christina Aguilera – Genie In a Bottle )

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Draco si uvědomoval, že ještě nikdy předtím se necítil takhle. Nesnášel, když se cítil zmatený a možná právě proto měly pocity zmatku v jeho životě jakési jasně vymezené a důležité místo. Zmatkům bylo třeba se pokud možno vyhnout a pokud to z nejrůznějších důvodů nešlo, pak bylo nejlepší tvářit se, že ve skutečnosti nikdy k žádným nedošlo. Draco si ale nebyl jistý, jestli to tak jednoduché bude i tentokrát. Hodně totiž záleželo na okolnostech. A on neměl nejmenší tušení, jak si má vykládat, co se stalo, a proto si nebyl ani jistý, jak se s tím vlastně vyrovnat.

Mohlo to znamenat cokoliv.

 

 

 

Už nějakou dobu byl zavřený ve svých komnatách. Zůstal sedět potmě na posteli a s očima zavřenýma se snažil zhluboka dýchat. Ale nebylo to k ničemu. Prostě se to stalo.

Dnes večer se líbal s Potterem.

Byla to realita.

 

 

 

Ale bylo to těžké. Bylo to jednoduše až příliš neuvěřitelné. A teď, daleko od všeho, se to zdálo ještě méně pravděpodobné než před tím.

Opravdu se to stalo?

Opravdu se líbal s Potterem?

Vlastně se s ním nelíbal… To Potter líbal jeho, ale on se nechal líbat, takže to vlastně bylo totéž.

A mohlo to znamenat cokoli.

Sázka?

Nějaký nový způsob ponížení? Možná se tam někde schovávali Potterovi přátelé a teď se náramně baví na jeho účet…

Ale ne, to by Potter-svatý-dokonalý-čestný neudělal. To byl daleko spíš jeho vlastní způsob. Potter je na takové neférové jednání příliš… prostě Potter.

Tak co to mělo být?

Mnoholičný lektvar? Ale kdo by to udělal a proč by se u Merlina měnil zrovna v Pottera? A navíc se profesoru Snapeovi v poslední době nic neztratilo a veřejné zásoby jsou pod přísným dohledem, běžný student nemá šanci ty přísady nikde sehnat.

Ale jestli to byl Potter… a líbal ho…

Musel to být Potter. A nemohla to být sázka ani nic takového.

 

 

 

Draco cítil, jak mu červeň stoupá do tváří. Byl nesmírně vděčný nepropustné tmě kolem sebe za to, že může alespoň předstírat, že se nic neděje.

Kdyby to byla jen sázka, jistě by nebyl tak vzrušený.

 

A Potter byl vzrušený.

To byl další nezpochybnitelný fakt.

 

 

 

A Draco se cítil zmatený. Zmatený víc než cokoli jiného. Všechny ostatní emoce byly zatlačeny do pozadí. V životě se nakonec dají očekávat různé situace a Draco je také očekával.

Nedalo se říct, že by bylo takovým překvapením, že jeho otce uvěznili. Bylo to strašné. Bylo to příliš strašné, než aby se tím zabýval, dokud se to skutečně nestalo. Ale nebylo to zcela nepochopitelné. Byla tu ta možnost, že k tomu dojde a byla dost velká. Draco samozřejmě spoléhal na to, že jeho otec je příliš chytrý, příliš schopný, než aby k tomu ve skutečnosti došlo. Člověk musí nějak žít s tím, že jeho otec je smrtijed, který prostě musí být k ruce Pánu zla. Musí s tím žít a tak se to naučí. I se spoustou dalších věcí.

Že skřítci nejsou dost dobří na to, aby si s nimi mohl hrát.

Že musí důsledně dodržovat etiketu, přestože se jedná jen o běžnou a soukromou rodinnou večeři. Že v temně rudé sice vypadá výborně, ale je absolutně nevhodné, aby si ji někdy vzal na sebe. Že musí jít na hodinu klavíru a pak cvičit šerm, zatímco ostatní děti běhají venku, lezou po stromech a hrají si na schovávanou. Že své rodiče musí důsledně oslovovat matko a otče, nikdy ne mami nebo tati.

Tak to prostě je. A časem to všechno přejde do vaší krve a pak už to ani nepokládáte za divné. Nemáte potřebu se tomu vzpírat. Víte, že některé věci jsou dané a nikdy se nezmění.

 

 

 

A přes to všechno byl Draco ochotný věřit spíš tomu, že začne aktivně bojovat za práva skřítků, než tomu polibku.

To prostě nebylo možné.

On a Potter se absolutně nemohli líbat, odporovalo tomu úplně všechno.

Přesto se to stalo.

A Draco se teď ve tmě snažil zoufale roztřídit své myšlenky a pocity, které náhle neposlouchaly tak, jak byl zvyklý.

Nejvíc ho děsilo právě vědomí, že se to opravdu stalo a nedá se to změnit.

Hned pak následovala vzpomínka na jeho vlastní pocity.

Potter líbá fakt dobře.

 

To byl další nepříjemný fakt.

O to horší, že on sám si tohle myslel. Potter skutečně uměl líbat. A bylo příjemné nechat se líbat. To se nedalo vzít zpátky.

 

 

 

Draco se zvedl, zapálil svíce a zachumlal se do pokrývek. Dělalo se mu špatně. Ze sebe, z okolní tmy, která mu už nepřipadala tolik bezpečná, z toho, co udělal, z toho, co cítil. Nemělo by být příjemné, když vás líbá někdo, koho nenávidíte tak hluboce, až to bolí. A nejhorší ze všeho byl pravděpodobně ten fakt, který si Draco uvědomoval s bolestí zažranou někam do svých vnitřností.

Neměl vůbec tušení, jak z toho ven.

 

 

 

Harrymu se podařilo uklidnit splašené smysly a dostat své tělo opět pod kontrolu. Nevěděl, jak dlouho zůstal sedět u chladné stěny, protože čas pro něj v tu chvíli nic neznamenal. Muselo to ale trvat mnoho a mnoho minut, než byl schopný soustředit se natolik, aby se dokázal sebrat a napůl snící dobloudit před portrét. Zamumlal heslo, prolezl otvorem, vyběhl nahoru a rychle proklouznul k svému lůžku. Schoval se za těžkými rubínovými závěsy a spokojeně vydechl. Rukou zabloudil zpět ke rtům.

Bylo skutečně dobré líbat Draca Malfoye.

Připomněl si chladné, hebké rty a křehké tělo ve svém náručí. Těšil se na ráno, těšil se, že ho zase uvidí.

Zavřel oči a znovu si vybavil ten okamžik.

Mohl bych na to myslet pořád.

 

Maličko se usmál, když si vzpomněl, jak poměrně nedávno hodnotil svoje sexuální zážitky.

Co se týče erotiky, tak jeden Dracův polibek právě dalece překonal celý divoký sex se všemi jeho bývalými.

 

 

 

Ráno Dracovi nepřineslo žádné rozřešení. Z mléčně bílého nebe se i nadále tiše snášely sněhové vločky. Stále měl pocit, že Potter líbá úžasně, a stále se za to nenáviděl. Jeho poslední naděje pohasla, když se ujistil, že o včerejší příhodě nikdo nemá ani tušení. Teď už věděl naprosto jistě, že nešlo o sázku ani o nic podobného. Všichni se chovali normálně. Pansy něco šťastně vykládala, zatímco on ji vůbec nevnímal, Crabbe s Goylem se cpali a profesor Snape měl jako každé ráno špatnou náladu. Longbottom hledal svého žabáka, Grangerová se učila, Weasley se kvůli něčemu hádal s Finniganem a Potter na něj zíral. Trochu jinak než obvykle.

To všechno potvrzovalo, že se mu včera nezdála hrozná noční můra. Opravdu se to stalo.

S narůstajícím zoufalstvím obrátil do své kávy čtyři lžičky cukru. Nebyl si úplně jistý, jak dokáže přežít dnešní den.

 

 

 

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

...

(tess (a-sa-y.estranky.cz), 29. 11. 2009 22:36)

skvěělá povídka. je mi draca tak hrozně líto.doufám, že na něj harry bude hodnej a dobře se o něj postará. už se těšim na pokračování.

Pro všechny...

(Alexis, 12. 10. 2009 20:46)

Hrozně moc se omlouvám, ale bohužel ani tahle ani jiné povídky teď nějakou dobu přibývat nebudou... Jde tak minimálně o měsíc, ale možná ještě déle a důvodem je, že se teď opravdu chci a potřebuji soustředit na školu. Myslím na vás a samotnou mě trápí, že nemám víc času na psaní, ale jsem stále pryč a s rozvrhem a povinnostmi zkrátka nehnu... :( Doufám, že na mě počkáte a že vás pak snad potěším novými kapitolami.
S velkou (velikáánskou) omluvou... smutná a naprosto vytížená Lexie ;)

...

(Yuwi, 12. 10. 2009 18:02)

Pls kdy bude dalsi kapitola? Je fakt super... ale to je nazor vice lidi jak tak ctu

...

(anuška, 9. 10. 2009 22:06)

kdy dáš další kapitolu???? je to hrozně supeeeer.

RE: ...

(Alexis, 31. 7. 2009 22:59)

No, teď už s Ginny není. Oficiálně a úplně je z něj svobodný otec. :D :D Vzala jsem to dost rychle... ;)
OK, musím pohnout i s tímhle... jenže tady se také blíží slashový kontakt! Já jsem prostě dospěla v určité chvíli do stádia, kde se spolu oni dva musí vyspat snad v každé mé rozepsané věci... :D A jsem z toho v koncích... :D

...

(Memorin, 31. 7. 2009 22:36)

:-DDD Merline... Abych pravdu řekla, těším se na ni nejvíc z kapitolovek, ačkoliv čtu pouze dvě. :D
Určitě! Až najdu chvíli času. :) Spíš mne nějak vyděsilo, že je tam ještě pořád s Ginny. :-D
Také mám v záloze ještě nějaké tvé jednorázovky. :-)

RE: ...

(Alexis, 31. 7. 2009 18:46)

Já také, abych Ti řekla pravdu... :) Asi si ho budu muset napsat... :D :D Ale napsala jsem zatím pokračování k O čem se nemluví... tam zatím sex nestraší, tak kdyby sis chtěla odpočinout, mrkni tam. ;)

...

(Memorin, 31. 7. 2009 18:09)

Také bych si přála pokračování. :)

Prosim, ...

(izabella, 23. 4. 2009 19:27)

Prosim, prosim, kdy bude pokracovani? Teda jestli vubec, prosim :)
Vzdyt je to absolutne uzasne, nemuzes nas takhle mucit :)

wow

(Lostt, 26. 12. 2008 10:04)

Holka, prosim pis pis pis pis pis a pis! Lebo ja tvoje poviedky absolutne zboznujem, a hlavne tuto:) Si proste fakt moc dobra, super:)

...................

(Clemenza, 5. 12. 2008 15:17)

Mmm... skutočne krása. Ja som vedela, že si musím počkať keď budem v lepšom stave, aby som si to mohlo vychutnať:) Milujem to obdobie začínajúceho iskrenia medzi nemi dvomi... a Draco aký je krásne zmetený... ach jaj:)

RE:

(Alexis, 1. 12. 2008 22:55)

A díky i Vám ostatním, dámy. :) Moc si vážím podpory a komentářů, které mi tu necháváte. Zní to otřepaně, ale je to pravda. :) Díky, že se mnou máte trpělivost. ;)

RE: ...

(Alexis, 1. 12. 2008 22:52)

Díky, Memorin, opravdu to pro mě moc znamená, ačkoli mě překvapuje, že zmiňuješ právě Jedinečnost, na kterou já osobně nahlížím spíš jako na poněkud kontroverzní experiment... :) Na druhou stranu na Sladkých sedmnácti si dávám dost záležet, dlouho jsem se odhodlávala a dlouho jsem se té konkrétní myšlence věnovala, než jsem ji hodila konečně na papír, jak se říká. Je to zatím také má nejdelší kapitolovka (a kupodivu mě stále baví). :) :) Takže jsem ráda, že se můj malý sen splnil. Díky za to. Lexie ;)

...

(Memorin, 1. 12. 2008 0:01)

Ach... to křehké rozpoložení, které ve mně vyvolává Sladkých sedmnáct je děsivé...
Chtěla bych si přečíst Jedinečnost, abych si neříkala, že tato povídka je nejkrásnější od tebe, nevím, jestli jsem objektivní, ale...
Kašlu na to. Teď čtu sedmnáct a ona je momentální. Je prozatím nejlepší!

*nadsene tlieska*

(yaoi-ka, 26. 11. 2008 21:23)

nadherna poviedka uz sa moc tesim na pokracko

~~~~

(darken, 24. 11. 2008 5:43)

Teda... Alexis, víš, že Tě milujeme? :o) Za takovéhle pěkné přidávání kapitol, Tě budeme milovat ještě víc. xo)))
Chudák Draco, má to holt v životě těžké... Jsem zvědavá, jak bude Harry "postupovat" dál.

:) :) :)

(Akiko, 23. 11. 2008 23:37)

Páni, ty ses teda rozepsala :). Ale je to moc hezké, už se těším, jak se to bude dál vyvíjet :).