Jdi na obsah Jdi na menu
 


kapitola 13

15. 11. 2008

Oh whoa…

 

 

My body’s saying let’s go.

 

 

Oh whoa…

 

 

But my heart is saying no.

 

 

 

 

 

                 ( Christina Aguilera – Genie In a Bottle )

 

 

 

 

 

 

 

 

Draco se pomalu usadil na své obvyklé místo. Crabbe nadšeně zaplnil prostor po jeho pravé straně a rovnou se natáhl po chlebu a uzené šunce. Goyle si nabral plný talíř míchaných vajec. Pansy proti němu si zběžně pohrávala s čokoládovým dortem a usmívala se na něho. Draco si nalil kávu a nabral svou běžnou porci ovesných vloček. Doufal, že ho pořádná dávka kofeinu probere. Večer nemohl usnout a zůstal vzhůru ještě když už dávno minula půlnoc. Byl unavený.

Bezmyšlenkovitě si míchal kávu a pomalu, kapku po kapce, do ní naléval trochu sladké smetany.

Cítil zvláštní uvolnění. A nikde žádný upřený pohled, který by ho pálil. Potter už musel být po snídani.

Usmál se trochu na Pansy a obrátil pozornost k nebelvírskému stolu.

Pak strnul.

 

 

 

Harry si všiml, že Draco vešel se svými nohsledy do Velké síně. Raději se rychle obrátil k Ronovi a začal s ním probírat strategii na nadcházející famfrpálový zápas. Nechtěl se na Draca dívat, protože se bál, že znova začne ztrácet hlavu. Po včerejším sexu s Deanem si užíval tu trochu uvolnění a klidu. Nebyl tak napnutý a nabroušený jako obyčejně. Hermiona vypadala potěšeně, když ji to ráno s Ronem přišli vyzvednout a Harry si uvědomil, že už se svými přáteli docela dlouho nesnídal. Teď Ron nadšeně líčil Harrymu své nové nápady, Hermiona sedící naproti nim si něco vypisovala z velké tlusté knihy a usmívala se a Harry to nechtěl všechno pokazit. Věděl, že musí zůstat nad věcí a věděl, že kdyby se na Draca znovu zadíval, tak by to rozhodně nedokázal.

Bylo těžké odolat touze zadívat se blonďákovým směrem, ale zdálo se, že to půjde.

Teď byl na sebe docela hrdý.

 

 

 

Draco zmateně zamrkal a potřásl hlavou, aby se přesvědčil, že je to skutečnost. Potter byl opravdu v té samé místnosti jako on, ale nedíval se. Blonďáka zalila nečekaná vlna úlevy a zmatku zároveň.

Přestalo ho to bavit? Konečně?

 

 

Nejistě se rozhlédl po Velké síni, ale kromě Potterova neočekávaného ústupu žádné změny nezaznamenal.

Ostražitě pohlédl k nebelvírskému stolu, ale Potter se bavil s Weasleym a všechno to vypadalo naprosto normálně. Jako dřív. Draco si ještě nebyl zcela jistý, jestli si může dovolit opravdu povolit v opatrnosti, ale pocitu, který se šířil jeho tělem a který tak podivně připomínal nával štěstí zabránit nedokázal.

 

 

 

Harry si první den docela užil a ještě ráno poté byl odhodlaný vydržet. Vše ale vzalo za své při hodině lektvarů, kde Snape, aniž to tušil, zřejmě udělal největší chybu svého života, když Harryho poslal pracovat ve dvojici s Dracem. Teď se vzájemné blízkosti vyhnout nemohli. Harry si všimnul, jak Draco v první chvíli pootevřel rty, jako by chtěl proti Snapeovu rozhodnutí protestovat, ale nakonec sklopil oči a neřekl nic.

Pomalu se tedy posadil vedle něho a zhluboka se nadechl, aby se uklidnil. Jemná grepová vůně, která mu okamžitě vnikla do plic, mu ale trochu zamotala hlavu.

Jeho vůně.

Dracova vůně.

Svěží a nenápadná.

Harry se hryznul do rtu a třesoucíma se rukama začal sekat přísady na malé kostičky. Snažil se neotáčet hlavu a tak upíral pohled na tabuli s podrobným postupem, který četl stále dokola a dokola a… stále ho nemohl pochopit. Všechno se od něj a jeho těla nečekaně vzdálilo, třída a Snapeův chladný hlas, přísady pod jeho rukama, dokonce i čerstvá vzpomínka na sex s Deanem… Všechno zmizelo.

Zůstalo jen jeho tělo a vedle něj… tak blízko… tak blízko… Draco…

 

 

 

Draco málem nedokázal potlačit nával slz, když profesor Snape vyzval Pottera, aby se posadil vedle něho.

Bylo to tak nespravedlivé!

Cítil, jak se Potter beze spěchu usadil a naštvaně nasál vzduch do plic. Pak, nečekaně urputně, začal sekat přísady na drobounké kostičky. Šlo mu to dost dobře, i když měl Draco pocit, že jeho soused postupuje spíš mechanicky. Znovu si očima pročetl pokyny na tabuli a pustil se do své části úkolu.

 

 

 

Harryho myšlenky byly lektvarům skutečně tak vzdálené, že ani nezaregistroval, že začal na kostičky krájet také larvy housenky lišaje smrtihlava, které se měly do lektvaru přidávat vcelku.

„Nemůžeš toho nechat?“ zavrčel Draco potichu a rychle Harrymu zbylé housenky sebral. Harry se na blonďáka překvapeně zadíval. Draco odložil housenky stranou a pokračoval ve strouhání hlízy modrovíru kropenatého.

„Promiň,“ řekl Harry a šťouchl do rozřezané housenky koncem brku.

Draco překvapeně zasyknul a rychle schoval poraněný prst pod desku stolu. Snape kolem nich prošel, aniž by cokoli řekl. Harry se rychle naklonil k blonďákovi. „Strouhnul ses?“ zašeptal.

„Nestarej se,“ odsekl Malfoy podrážděně.

Potterova omluva ho zastihla nepřipraveného. Tohle byl přece stále on… A omlouval se? Jemu? Nemožné…

 

 

 

Draco odešel z učebny tentokrát mezi prvními. Dvouhodinovka lektvarů s Potterem… to bylo jako za trest. Ačkoli svůj lektvar nakonec odevzdali v pořádku a Potter po zbytek vyhrazené doby pracoval úplně potichu, Draco se stejně nedokázal úplně uklidnit. Byl to až příliš těžký náklad pro jeho napnuté nervy.

Harry naopak sklízel své věci pomalu. Obvykle se snažil dostat ze Snapeova dosahu tak rychle, jak jen to bylo možné, ale dnes se spíš snažil uklidnit rozbouřené myšlenky a pocity.

„Co jsi mu zase řekl?“ Zvedl hlavu a uviděl Hermionu. Všichni ostatní už byli pryč, ale ona stála přímo před ním a mračila se.

„Nic,“ odpověděl podle pravdy.

Zamračila se ještě víc. „Měl bys toho nechat,“ poznamenala.

„Ale čeho?“ zeptal se. „Nic jsem neudělal.“

„Ne?“

Její tón ho na okamžik vyvedl z míry. Jen na vteřinku.

„Ne. Omylem jsem nasekal několik housenek, ale to nebylo schválně. Omluvil jsem se.“

Podvědomě se narovnal a zkřížil paže před sebou.

„Harry,“ Hermiona si levou rukou přidržela hromadu knih a pravou se pokusila dostat nezvladatelné prameny vlasů pod kontrolu, „vážně netuším, co se s tebou děje. A nebudu… nechci tím zatěžovat ještě Rona, ale… mám divný pocit. Z tebe, ze mě, z nás. Nějak ses změnil a já nevím proč, nevím ani kdy. Ale měla bych to vědět. Jsem přece tvoje kamarádka.“

Odmlčela se.

„Jasně, že jsi,“ ujistil ji automaticky.

„Tak co se děje? Víš přece, že nám to můžeš říct. Mně a Ronovi.“

„Já vím, Hermiono. Ale o nic nejde. Opravdu.“

Pokrčila rameny. „Dobře. Ale kdybys chtěl, kdybys přece jen potřeboval, víš, že se na nás můžeš spolehnout?“

„Vím.“

„Dobře.“

Statečně se pokusila o úsměv a Harry znovu pocítil krátký nával špatného svědomí.

Samozřejmě, že má o něj strach.

Je klidná a rozumná.

Určitě si myslí, že jsem mimo kvůli Voldemortovi. A já si při tom na něj týdny ani nevzpomněl. Jsem posedlý. Vážně to musí být posedlost. Zatraceně. Musím to nějak ukončit. Nějak… a brzo. Brzo. Merline! Kde se ve mně bere tohle šílenství? Jsem to vůbec ještě já?

 

 

Harry prudce potřepal hlavou, usmál se a vzal Hermioně její knihy.

„Nemusíš se bát. Dám se do pořádku, ano? Slibuju.“

Kývla.

Venku začal padat sníh.

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

RE:

(Alexis, 17. 11. 2008 19:54)

Díky, díky, že jste na mě nezanevřely, dámy. ;)

to darken: on se mi Draco totiž vyvíjí... vanilka je jeho oblíbená, ale teď má zrovna spolu se mnou grepové období... ;) Ne vážně... začali jsme u citrusů, pak jsme se dostali k drahým exotickým květinám, následovala vanilka a teď jsme zase zpátky u citrusů... Je to náročné... ;)

to Memorin: s tím souhlasím, Draco je příliš krásný, dokonalý a okouzlující, než aby vypadal jako klasický kluk. :D :D Což ovšem taky neznamená, že vypadá jako dívka. Je to prostě "jedinečný Draco" :) :) Má svůj styl a je sám sebou. ;)

Ještě jednou díky moc, jsem ráda, že se vám kapitola líbí. ;)

...

(Memorin, 17. 11. 2008 13:21)

K.O.N.E.Č.N.Ě!
Neuvěřitelnou radost jsi mi udělala :)
A souhlasím s darken, valilku bych přisuzovala spíš holce všeobecně než klukovi, i když Draco sám o sobě jako kluk v mé představě moc nevypadá. Nakonec mám stejně vůni citrusů raději.
Líbí se mi, jak podáváš vztah mezi D a H. Není to hned podoba lásky, ale nesnášenlivost vůči Harrymu samotnému. Tak uvidím, co bude pociťovat Draco dál. Díky za kapitolu. :-)

Taky si "protírám brýle"

(darken, 17. 11. 2008 5:45)

Teda, no páni... Tolik štěstí najednou?
Jak se Harry trápí... x))) A Draco je sladký i se svojí grepovou vůní, taky si myslím, že je fajn, že voní tak nezvykle a ne ty obvyklé vanilky, co se mu připisují na účet. :)

RE: :) :) :)

(Alexis, 16. 11. 2008 10:13)

Díky moc. :) Uvidíme, jestli si to Harry vezme k srdci. ;)

:) :) :)

(Akiko, 15. 11. 2008 23:53)

Co to tu nevidím? No fakt, kapitola! :D. Co dodat, prostě super. A Harrymu doporučuju - prostě se na něj vrhni!!! :D

RE: Nová kapitola?? O_o Dobre vidím?:-)

(Alexis, 15. 11. 2008 21:43)

Díky. :) Malá milá Lexie pracuje tiše a nenápadně. :) 14. kapitolu už mám rozepsanou... ;)

Nová kapitola?? O_o Dobre vidím?:-)

(Clemenza, 15. 11. 2008 21:07)

No ja neverím!! Pýtam sa Ťa či nepridáš novú kapitolu a Ty..? Ty ju normálne pridáš:) Som v šoku... Vôbec som nerátala s tým:)
No Draco a jeho vôňa. To fakt si zaslúžilo spomenúť. Ma to tiež vždy u Draca fascinovalo. A som bola normálne v šoku, že mal Draco grepovú vôňu a nie dajakú vanilku alebo tak...:) Idem čítať ešte raz...
No a keď máš tú svoju náladu mala by si toho využiť a skúsiť 14 kapitolu vložiť:P Nie...?:)