Jdi na obsah Jdi na menu
 


Oznámení - prosím, čtěte.

Oznámení

 

(prosím, přečtěte si!)

 

Ze všeho nejdřív bych ráda zdůraznila, že si nesmírně vážím všech lidí, kteří sem chodí a čtou to, co vytvářím. Je mi jasné, že mnoho z Vás prožívá jakousi útrpnou rezignaci ohledně toho, jak zřídka se tu objevují aktualizace. Mnoho z Vás je přesto trpělivých a chápavých. Cením si toho.

Proto všichni zmínění vizte, že jsem Vám za to zavázaná a že Vám tímto chci poděkovat. Netýká se Vás také nic z toho, co budu dnes psát.

 

K této delší promluvě jsem se rozhodla na základě jednoho jediného komentáře, který jsem si před týdnem v neděli večer (po ne příliš veselém víkendu) přečetla. Jde o komentář k sedmé kapitole Čistě fyzického od dívky/slečny/paní vystupující pod nickem samba. Dovolím si ho zde celý odcitovat.

 

Koukám ,že letos asi kapitola nebude.Jak jsem se dívala máš ve zvyku dávat jednu ročně.Poslední dobou se u mě stalo zvykem popohánět zaneprázdněné autory,někdy se daří a někdy těžká ignorace či ohrazení.Ale nemůžu si pomoc povídka má být dopsaná a autor by si měl rozmyslet jestli vůbec psát ,když nemá jasno.Někdy vážně lituji ,že jsem se na nějaký stránky dostala,začtu se ,prožívám příběh a ten zůstane nedokončen.

 

A pokud znáte rčení o té pověstné poslední kapce, tak to byla ona.

 

V první chvíli jsem téměř podlehla impulsu – opravdu jsem cítila vztek, což se mi nestává nijak často. I proto reaguji až teď, když jsem se uklidnila, vše v klidu uvážila a rozmyslela se, co s tím. Dříve bych se pravděpodobně rozhodla veřejně nic nerozpitvávat. Zdánlivě se jedná o malichernost. Jenže pro mě je každý komentář cenný a žádný názor, který mi píšete, není podle mého malicherný. Každý si čtu a každý mě zajímá.

 

Proto jsem se musela pozastavit nad tím komentářem, který jsem výše citovala. Milá sambo, doufám, že tohle čteš, vzniklo to totiž především pro Tebe.

Samozřejmě jsem si vědoma, že nejspíš je Vás s obdobným názorem mnohem více, jenže zrovna samba byla ta, která se rozhodla vyjádřit svou nevoli nahlas. Je to tedy adresováno prostřednictvím jejího jména Vám všem.

Tak tedy i Vám jsem vděčná za to, že čtete, co jsem napsala a rozhodla se dát v plen internetu.  Máte i plné právo cítit se netrpěliví. Ráda bych tu ale zdůraznila několik maličkostí.

 

1. Já nejsem profesionál.

Psaní mě neživí a rozhodně nepíšu proto, abych plnila početní kvóty. Píšu tehdy a jedině tehdy, kdy potřebuji něco sdělit, něco vyřešit, něco změnit, něco zapomenout, zpřeházet nebo zhmotnit. To je primární účel čehokoli, co tvořím, včetně slashe.

 

2. Zastávám názor, že i pokleslé žánry, mezi které se slashová tvorba řadí, mohou a mají být psány co nejlépe.

 

Ráda čtu slash a znám to utrpení, kdy se začtete do příběhu, děj Vás pohltí nebo cítíte upřímnou zvědavost a třeba i strach, jak se to nakonec všechno vyvine… a ono nic. Čekáte, kontrolujete stránky, užíráte se… a ono nic. A to každého normálního fanouška slashe pochopitelně nas*re . I mě. To je daň za to, že někdo napsal povídku, která nás vtáhla do sebe. Pokud bude obsah plytký a nad formou pocítíme nutkání si zoufat, sotva budeme nažhaveně čekat na další pokračování. Můžeme vzít zavděk i tím, ale nebude to ono. A já chci, aby to bylo ono.

Jinak řečeno, nemohu psát něco jen proto, abych to uveřejnila.

Píšu, když je správná chvíle, když mohu dát něco ze sebe, aniž by to bylo jen prázdné řazení slov do větných celků. Pak kontroluji, upravuji a přemýšlím. Jestli se postavy chovají logicky (v rámci žánru) a jestli jejich chování není v rozporu s jejich charakterem, jejich minulostí a jejich budoucností, jestli jednotlivé příběhy zapadají do děje, jestli udržuji formu tam, kde ji chci mít…  Pokud něco nefunguje, nemůžu to uveřejnit. Pokud nemám čas něco napsat pořádně, raději počkám, až čas bude. Pokud si nevím rady, nelámu nic násilím – to se vždy odrazí, vždy se to nějak nepěkně promítne do celkového dojmu z toho, co jsem napsala, ať už je to povídka nebo cokoli jiného.

 

Zvlášť když jde o sexuální scény, napsat je tak, aby se neopakovaly, nepůsobily směšně nebo příliš nereálně (trochu si toho můžeme dovolit, nakonec je to stále slash), je pro mě poměrně náročné, zvlášť když uvážím omezené množství vhodných ekvivalentů, které se k těmto oblastem vztahují. Podrobnosti si můžete domýšlet sami.

 

3. Naneštěstí pro Vás i pro mě netvořím pod vlivem omamných látek. Naštěstí pro mě a naneštěstí pro psaní slashe jsem zkušeností poučený cynik. Netoužím ztýrat své (propůjčené pochopitelně) postavy ve všem, co napíšu, a u ostatních autorů miluji happy-endy, přesto… potlačit svou vlastní zkušenost mi prostě zabere dost času. Jak jsem zmínila, psaní je pro mě osobní a píšu skrze sebe. I proto, že je pro mě nesnadné postavit se sama sobě (bez podpory oněch omamných látek) to někdy trvá tak dlouho.

 

4. Vzhledem ke všemu, co jsem napsala: NIKDY bych nezveřejnila podobný komentář. Je svaté právo autora (i autora fanfiction) si psát a uveřejňovat (nakonec, máme tu demokracii) a skončit, když se věci změní. Můžete se vztekat nebo litovat, ale ne mu to vyčítat. Za všechny uvedu jeden příklad, kdy velmi populární japonská autorka erotických komikových manga sérií ze dne na den oznámila, že svou práci ukončuje. Je jedno, jaké důvody ji k tomu kroku vedly. Obrečela jsem to, ale jako všichni ostatní věrní jsem jí poděkovala za vše, co pro nás vytvořila, a popřála jí štěstí. Má milovaná série zůstala nedokončená… ale jsem šťastná, že jsem ji vůbec mohla číst… a nikdo mi nemůže bránit, abych si vymýšlela vlastní závěry a pokračování nebo abych doufala, že si to sensei přece jen ještě jednou rozmyslí, ne?

 

5. Téměř se stydím to napsat, ale představte si, že existují chvíle, kdy opravdu nemohu Draca a Harryho ani vidět, a už vůbec ne spolu a především ne v nějaké povídce. Někdy je u mě tak nějak předracováno (odpusť Draco, stále jsi No. 1!) a já si od nich prostě potřebuji odpočinout, nemyslet na ně, zapomenout, že existují. (Věřte mi, jde to dost těžce.) Pak je psaní slashe to poslední, co chci zrovna dělat.

 

6. Již několikrát jsem tu oznámila, že hodlám dokončit, co jsem začala, už z toho prostého důvodu, že nemám ráda neukončenou práci. Vím, že snáze začínám než dokončuji, nových myšlenek je mnoho a času málo, jsem ale poměrně tvrdohlavá, takže znovu opakuji, že dokončím vše, jak jsem slíbila. Nevím, kdy to bude. Mám (aniž bych po tom toužila) i jiné povinnosti a některé jsou dost naléhavé a vyžadují si mou okamžitou pozornost. Nebaví mě to o nic víc než Vás. 

 

 

 

Když jsem začínala psát slash, byla jsem v jiné situaci než teď. Upřímně doufám, že už se v takové situaci znovu neocitnu.

 

Během tohoto roku, kdy jsem nic neuveřejnila, jsem psala. A ano, psala jsem slash. A nebylo ho málo. Ale nic z toho není ve stavu vhodném k uveřejnění. Původně jsem samozřejmě nechtěla psát tuhle promluvu. Chtěla jsem doladit další kapitolu ze Sladkých sedmnácti (předpokládala jsem, že na to čekáte nejvíc), která je o něco delší než ty ostatní a poměrně (troufnu si to říct) žhavá. Namísto ní je tu tohle. Proč?

 

Špatné rozhodnutí je prý lepší než žádné. Toto tvrzení mi mí blízcí opakují při každé vhodné příležitosti. Učinila jsem tedy rozhodnutí.

 

Milá sambo, i Vy ostatní. Pokud se pro mě psaní stane povinností namísto smyslu existence, bude to příliš vysoká cena. Není to dárek, jaký jsem Vám chtěla dát a mrzí mě to, není to ovšem poprvé. Ohlašuji tímto, že si dávám pauzu. Už jednou jsem ji potřebovala a pomohla mi. Nepřestávám psát – to bych nemohla, pouze přestávám až do odvolání uveřejňovat. Nevím, jak dlouho to bude trvat. Bude to tak dlouho, dokud to budu potřebovat. 

Slash mě baví, vzdát se ho nehodlám, ale jakákoli práce pod tlakem se odráží na kvalitě mé tvorby směrem k horšímu. To neudělám Vám a už vůbec ne sobě.

 

Zároveň oznamuji, že stránky umrtveny nezůstanou. Vždy jsem se domnívala a stále věřím tomu, že čtenáře slashe osobnost autora nezajímá. Navzdory tomu bych ráda dala stránkám osobnější ráz. Nenastanou žádné extrémní změny a pokusím se Vás průběžně alespoň informovat o tom, kdy a jak má slashová pauza skončí.

To je vše.

 

Vánoce nesnáším, ale všem Vám přeji co nejmagičtější vstup do roku 2012, který jsem tak dlouho očekávala.

 

Vaše Lexie.

 

25. 12. 2011 /26. 12. 2011 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

...

(samba, 6. 3. 2018 12:25)

Po letech jsem nakoukla co se změnilo. Tři dotazníky, za čtyři roky, ale ani jedno vysvětlení nebo rozloučení. A za to jsem byla kamenována? Stále nesnášim nedokončené povídky, ale co mě fakt štve, že autorům nestojíme za pár slov. Jen se musím smát, jak tě můj komentář donutil napsat ohrazení delší než ty tři dotazníky dohromady. Nikdo nemůže donutit svou můzu, nápady a radost ze psaní, ale určitě může napsat svým čtenářům pár slov na vysvětlenou, protože pro ně píšete, kdyby jste nepsaly tak vás to brzo přestane bavit, čekáte odezvu reakci a když vás zbožňujeme, máte za to zodpovědnost, protože to nadšeně přijímáte, pomáhá vám to psát a pak najednou to nejde a už vám nestojíme ani za pár slov. Moc povídek a dobrých je takhle nedopsáno .Nevím jestli sem ještě chodíš třeba z nostalgie a jestli si tohle vůbec budeš chtít přečíst a po pravdě řečeno ani si tvé povídky už nepamatuji, abych tolik stála o jejich pokračování. Jen jsem se opět dostala na tvé stránky přes odkaz a vzpomněla, že to tu znám. Doufám, že tě život ošklivě nesrazil a dýcháš stejný vzduch, jak napsal(a) Mak a jen si zapomněla na své čtenáře.

...

(Glow, 14. 2. 2013 20:23)

stále smutno...

...

(Memorin, 26. 12. 2012 19:51)

zdravím a stále čtoucí Tvé povídky...

Smutné výročí

(Mak, 26. 12. 2012 9:50)

Chybí mi pokročování...některé povídky znám nazpaměť. Snad se máš dobře Alexis a nabíráš inspiraci:)

??

(mirka, 17. 7. 2012 12:29)

zajímalo by mě jen, zda máš v plánu v brzké době nějak začít s pokračováním tvých povídek, dík za odpověď

...

(Glow, 23. 2. 2012 22:50)

Smutno...

Re: ...

(Alexis, 13. 4. 2012 22:24)

Ale to snad ne! :3

Naděje umírá poslední

(Mak, 12. 1. 2012 12:56)

NO tyjo, a tos napsala až po tom, co tě opadl vztek? To bych si (ne)rada přečetla, co bys zplodila při něm:-D
Já čekat budu. Spoustu tvých povídek mám fakt ráda a budu doufat, že se něco objeví...chodím tu jednou za čtvrt roku (zhruba) a ono to napjaté očekávání má koneckonců taky něco do sebe;-)
jsi jedna z mých nejoblíbenějších autorek. a až dopíšeš Čistě fyzické, tak se asi zblázním:-p
Zdar a sílu

Re: Naděje umírá poslední

(Alexis, 12. 1. 2012 21:22)

Naděje rozhodně neumře dřív než já. ;) Ano, tohle vzniklo až po důkladném uvážení. Myslím, že každý, kdo byl někdy svědkem mého výbuchu vzteku, by mohl potvrdit, že tohle je něžné jako pohlazení. :D Zlobím se zřídkla, ale když už, tak to stojí za to. ;-P Neboj se, milá Mak, až dodělám Čistě fyzické, určitě začnu zase něco nového... (Alespoň jak se tak znám...) :D Díky za komentář a za pochopení!

...

(darken, 3. 1. 2012 16:19)

No, já s Tebou naprosto souhlasím, asi možná i proto, že jsem dřív psávala a teď jsem po sobě zanechala spoustu rozepsaných věcí, které už ani nemíním dokončit vzhledem k tomu, že to dle mého názoru naprosto nestojí za tu námahu (hlavně kvůli tomu, že jsem jaksi ztratila iluze o jakékoliv "kvalitě" mého textu).
Já se budu těšit na novou kapitolu k jakékoliv povídce, i kdyby měla přibýt až příští rok (pokud tu samozřejmě ještě všichni budem;)). Myslím, že se žádný neprofesionální autor nepotřebuje obhajovat, proč co ještě nenapsal/nezveřejnil a může si dělat co chce.

Re: ...

(Alexis, 4. 1. 2012 22:35)

Ty pochybnosti a deziluze o sobě důvěrně znám (to je problém dnes a denně), naštěstí mám laskavé čtenáře, kteří mě chválí, kudy chodí (nebo to tak alespoň vypadá podle vašich komentářů;)), a tak se nakonec vždycky vzchopím. :) Vážně nevím, jak by to se mnou jinak vypadalo. Díky darken, za podporu a pochopení.

:)

(Akiko, 31. 12. 2011 23:11)

Budu čekat :)

Re: :)

(Alexis, 1. 1. 2012 22:21)

Díky, Akiko! :)

.....

(samba, 26. 12. 2011 19:44)

Přečteno a souhlasim a nesouhlasim.Tvé právo,tvé rozhodnutí,tvé povídky. Stačilo aspoň občas dát vědět co a jak.Očekávala jsem ,že tě vytočim a budu kamenovaná.Co nadělám,jak tebe popadl vztek nad mým komentářem tak mě popadl ,že prostě zase nic.Jsi výborná ve psaní a je to velká škoda .Toť vše a už se nevracím.

Re: .....

(Alexis, 26. 12. 2011 23:55)

Milá sambo, mrzí mě, pokud to vidíš jako kamenování, protože to nebyl záměr. Vyslovila jsi názor, který mohl být kohokoli, ale čistě náhodou byl Tvůj. Ohrazuji se proti tomu názoru, ne proti Tobě osobně. Nevím, jak dlouho mě sleduješ, pokud je to delší doba, víš, že není mým zvykem být na čtenáře nepříjemná. Chápu, že jsi rozladěná a chápu, pokud se nevrátíš. Máš oprávněné požadavky, které ale bohužel nedokážu splnit. To je vše. Domnívám se, že Tvá nespokojenost vyvěrá z toho, že se Ti líbilo, jak jsem psala, beru to tedy jako poklonu a děkuji Ti i za to. Stejně tak za čas, který jsi mi věnovala. Lexie