Jdi na obsah Jdi na menu
 


4 Bolest

31. 7. 2009

 

 

 

„Tatííí! Pospěš si, pospěš si!“

Harry se usmál na svou dceru, která ho tahala za rukáv, a pro jistotu znovu zkontroloval její oblečení. Dlouhé černé vlasy jí vykukovaly z vlněné čepice podzimní rudé barvy, která byla sladěná s huňatým svetrem a vlněnými punčocháči. Na nohou měla Lily růžové zimní botičky s kožešinkou a k tomu všemu hnědý kabátek a skládanou sukýnku se zlatými nitkami.

„Není ti zima, cvrčku?“ ujistil se.

„Ne-e!“ zamumlala a přitiskla se k němu. „Ale musíme si pospíšit, tati!“ připomněla mu důrazně.

„To hřiště nám přece neuteče, Lily,“ usmál se. „Nechceš ještě rukavice?“

Lily se zamyšleně podívala na své prstíky. „Hmm, no tak jo,“ souhlasila nakonec po té, co chvíli vážila všechna pro i proti. Harry vytáhl z kapsy červené palčáky a podal jí je.

Nasadila si je a obrátila se k němu s vážným výrazem. „Můžem závodit, kdo tam bude první?“

Pokrčil rameny. „Ale je zima, nikdo tam nebude, nevadí ti to, cvrčku?“

„Ne-e! Můžem závodit? Můžem, viď?“ žadonila.

„Ale jen malý kousek, dobře?“ podvolil se a sledoval, jak se jeho dcera ještě víc rozzářila.

„Tak jo! A odkud budeme utíkat?“

Harry se rozhlédl po parku a zkontroloval, že chodníky nejsou namrzlé. „Tam od té zatáčky, co je před námi, souhlasíš, Lily?“

Kývla a jen co tam došli, vyrazila vpřed. Harry za ní lehce poklusával. Dost se naběhal v práci a kolem domácnosti a nijak mu nevadilo, že Lily nechává vyhrát. Byl unavený a smutný, ale jeho smutek ustupoval, když viděl, že je šťastná.

Ginny mu chyběla a on nevěděl, co s tím. Rozhodně bylo divné trávit Vánoce jen ve dvou. Vzal si volno na celý týden, aby to Lily co nejvíc vynahradil. Měl pocit, že to snáší lépe než on sám, ačkoli když ji na Štědrý večer ukládal ke spánku, tak se mu v náručí rozplakala a plakala tak dlouho, dokud neusnula. V tu chvíli Ginny hrozně nenáviděl, měl pocit, že ji nenávidí snad víc než Voldemorta, víc než kohokoli na světě, protože to bolelo daleko silněji, než všechno, co kdy zažil.

Harry zatřepal hlavou, aby zahnal nepříjemné myšlenky a zvolnil. Lily už byla na hřišti a právě lezla na jednu z velkých a barevných kovových konstrukcí. Neměl o ni strach, věděl, že je šikovná, a sám pro sebe se usmíval, když za sebou zavíral branku. Slyšel, jak si prozpěvuje písničku z ranního vysílání svým jasným vysokým hláskem. Vypadalo to, že na hřišti jsou úplně sami. Lily se mezitím pověsila hlavou dolů a obhlížela situaci. Nakonec vítězně zavýskla, přetočila se zpět, skočila z konstrukce na zem a uháněla k houpačkám. Harry ji sledoval a při tom si konečně uvědomil, proč byla jeho dcera tak nadšená. Na jedné z houpaček se totiž trochu apaticky pohupovalo jiné dítě. Harryho bezděčně napadlo, že je Lily neuvěřitelně společenská a že by raději měl zpovzdálí dohlédnout na ni i na její oběť. Pomalu se brouzdal podzimním listím, které ještě nikdo neuklidil a jehož okraje byly jako pocukrované díky jinovatce.

„Pottere?“ vyrušil ho tichý hlas. Ohlédl se a okamžitě pochopil to překvapení, které předtím v jeho jménu zaznělo.

„Malfoyi!“

Harry automaticky zamířil ke štíhlé postavě v černém, která napřímeně seděla na jedné z laviček.

„Co tu děláš?“ Harry se cítil nejistě. Na tohle hřiště chodil s Lily každou chvíli, ale Malfoye tu ještě nikdy nepotkal.

„Jsem tu s Damienem,“ Draco kývl směrem k houpačkám a prameny platinových vlasů si uhladil za ucho rukou v elegantní černé kožené rukavici.

„To je tvoje dcera?“ pokračoval pak jakoby nic. „Je ti vážně podobná. Kolik jí je?“

„Čtyři,“ Harry se váhavě posadil na druhou stranu lavičky. „Nikdy jsem tě tu ještě neviděl…“

Draco pokrčil rameny. „Jsme tu teprve podruhé. Damien má doma vlastní hřiště, ale psycholog mi řekl, že by bylo dobré být s ním někde, kde by mu všechno nepřipomínalo Fran. Tak jsem ho vzal sem. Je to nejhezčí hřiště v téhle lokalitě.“

„Aha.“ Harry se pokoušel vstřebat, že Draco navštěvuje psychologa, poslouchá jeho rady a je venku na hřišti se svým synem. Všechno mu to připadalo neuvěřitelné, ale to, že se spolu právě začali bavit, bylo ještě daleko neuvěřitelnější.

„Je milá,“ řekl Draco s pohledem upřeným na Lily, která něco nahlas vykládala chlapci na vedlejší houpačce. Harry potřásl hlavou. „Myslím, že ji moc rozmazluju. A Damien? Kolik mu je?“

„Blíží se jeho páté narozeniny. Ještě jsem se nerozhodl, jak to oslavíme. Má je v březnu, hned na začátku, podobně jako Frances. A je trochu divné slavit, když je mrtvá teprve pár měsíců.“

„Lily bude pět až v srpnu.“ Harry vyhrkl to první, co ho napadlo. Nevěděl, jestli by neměl znovu nějak projevit soustrast, ale nechtěl Dracovi ještě víc připomínat, co se stalo.

„Takže jako ty…“

„Já jsem se narodil v červenci, tedy poslední den v červenci.“

Draco pohnul hlavou a podíval se na Harryho. „To je jedno, oba jste rádi středem pozornosti, ne?“ Harry se chystal začít protestovat, když zachytil Dracův úsměv. Byl to ledový úsměv a Harryho zahřálo a zamrazilo zároveň.

Chvíli vedle sebe seděli mlčky. Pak se Draco zeptal, klidným věcným tónem: „Je to pravda?“

Harry si povzdechl a s odpovědí si dal na čas. Nechtělo se mu to otvírat a přece zároveň potřeboval s někým mluvit… S Ronem ani s Hermionou to nešlo.

„Ano, je to pravda.“

Draco potřásl hlavou. „Neuvěřitelné,“ zašeptal. „Myslel jsem, že je to jen nějaká uměle vyvolaná senzace, něco, co si v Denním věštci prostě vymysleli… Poslední dobou to tam vážně upadá… Je to asi tím, že nemají žádnou konkurenci. Úroveň nikdy nebyla nic moc, ale teď už se to opravdu nedá ani číst. Přestal bych je odebírat, ale nikde jinde se nedozvím o zákonech, které se na ministerstvu připravují. Chci mít přehled…“

Draco se odmlčel a pak navázal. „Byli jste takový dokonalý pár…“

Harry se nevesele zasmál. „Taky jsem si to myslel, až do chvíle, kdy mi Ginn řekla, že se chce rozvést.“

Draco se k němu znovu obrátil. „Ona se rozvedla s tebou?“ Nesnažil se skrýt překvapení.

„U Merlina, proč? Zbožňovala tě snad odjakživa. Všichni věděli, že budete spolu. Harry Potter a Ginnevra Weasleyová. Dokonalý nebelvírský pár.“

Harry si znovu povzdechl a prohrábl si vlasy. „Sám jsem tomu moc nerozuměl,“ přiznal nakonec. „Asi jsem se jí málo věnoval… Snažil jsem se vydělat peníze, abych mohl jí i Lilian koupit, co by chtěly. Hodně jsem pracoval. A snažil jsem se pomáhat i doma, ale asi jsem nějak zapomněl… prostě… říkala, že se cítí odsunutá na vedlejší kolej. Protože se stále věnuji Lily. Ale měla milence, takže to možná… nevím, možná prostě chtěla odejít a nevěděla, jak mi to má říct.“

Harry cítil Dracův rentgenový pohled. „Proč mi neřekneš, co si myslíš doopravdy, Pottere,“ vyzval ho pak blonďák tiše. Vítr svištěl mezi větvemi obnažených stromů.

Harry zavřel oči a zaklonil hlavu. Ano, tohle v něm bobtnalo už tak dlouho! Něco, co neměl komu říct! Neměl rodiče, kteří by mu pomohli. Sirius byl mrtvý a všichni ostatní… najednou tak vzdálení… Proč bylo tak snadné mluvit o tom s Dracem Malfoyem? Proto, že on sám měl za sebou něco hrozného? Protože se nesmál? Protože ho opravdu poslouchal?

Harry se zachvěl a přitáhl si k tělu svůj těžký černý kabát.

Opravdu byla zima.

„Připadám si… jako totální imbecil, když to chceš vědět,“ odpověděl. „Dělal jsem přesčasy a bral jsem si práci často i domů, abych se dočkal povýšení a měl lepší plat. Pomáhal jsem s úklidem a vařením a nákupy, aby měla Ginn čas na svoje zájmy a přátele, aby nebyla zavřená v jednom kuse doma. Bral jsem Lily ven, aby si mohla odpočinout, zajít si ke kadeřníkovi, na kávu nebo na manikúru. Byl jsem rád, že je doma a věnuje se Lily. Kdyby chtěla jít do práce, najal bych chůvu, ale Ginny tvrdila, že jí to takhle vyhovuje. Takže jsem všechno platil, abych se dozvěděl, že jsem jako manžel selhal. A že mě podváděla přes půl roku! A já nic nevěděl! Takže zatímco já jsem ze sebe dělal vola…“

Harry větu nedokončil, vstal a rozpřáhl náruč, do které mu rychlostí blesku vletěla jeho dcera. „Tatíí! Seznámíš se s Damem? Poď! On je děsně super! Je skoro pořád úplně zticha!“ Ten fakt Lily očividně fascinoval. Harry upravil Lily čepici, která jí klouzala ke straně, zvedl ji a přitiskl k sobě.

„Pozdrav, cvrčku,“ připomněl jí jemně. Lily přenesla pozornost z otce na štíhlého blondýna, který se také postavil.

„Jé, ahoj! Ty vypadáš úúplně jako princ!“ pronesla upřímně a Harry se malinko zastyděl, když si uvědomil, jak moc si Draco Malfoy potrpí na formality. K jeho překvapení ale Draco s rukou před ústy potlačoval smích. Harryho napadlo, že ještě nikdy neviděl Draca Malfoye, jak se směje.

„Díky, princezno,“ řekl po chvilce, když se uklidnil, vzal její ručku v tlusté vlněné rukavici do své, a opatrně naznačil polibek.

Lily se zapýřila a přitiskla se blíž k otci. „Jé, ten je super, tati,“ zašeptala.

Harry věnoval Dracovi překvapený pohled.

Lily se nechala spustit na zem a nezáludně Harryho zatahala za rukáv. „Dami říkal, že má psa. Velkého,“ pronesla závažným tónem. „Můžu ho vidět?“

Harry už se chystal její nápad jemně ale rozhodně zamítnout, když se do toho vložil Draco.

„Jistě, proč ne? Stejně jsme tu už dost dlouho a začíná být zima. Řekl ti i že má akvárium se zlatými rybkami?“

Lily se rozzářila. „Ne-e.“

„Tak půjdeme a dáme si čaj u nás doma, ne?“ Draco pohlédl na Harryho. „Damien ti ukáže rybičky a psa a trochu se zahřejete, než vyrazíte zpět domů.“

„To je bezva!“ Lily neskrývala nadšení a pověsila se na Harryho pevněji. „Půjdem tati?! Prosím…“

Harry se váhavě usmál a vzal Lily za ruku.

„Dobře, ale musíš se chovat slušně, cvrčku, jasné?“

Přikývla a on se s bezmocným úsměvem obrátil zpět na Draca. Zatímco Lily odběhla sdělit šťastnou novinu Damienovi, Draco Harrymu pobavený úsměv vrátil.
„Neměl jsem to srdce říct ne,“ přiznal tiše. „Je ze všeho tak nadšená…“
Harry přikývl. „Já vím… Snažím se ji vychovávat, ale je to těžké.“
Draco zavrtěl hlavou. „Damienovi prospěje, když bude chvíli s někým jako je ona.“ Ohlédl se k houpačkám. „Líbí se mu,“ dodal.
„Myslíš?“ Harry se také ohlédl. Damien se ještě stále lehce apaticky pohupoval sem a tam.

„Nezdá se mi, že by byl nějak nadšený…“ namítl Harry rozpačitě.

Draco si upravil několik pramenů, které mu rozházel vítr. „Protože ho neznáš. Neřekl by jí, že má psa...“

Harry se na Draca podíval a pokrčil rameny. „Takže to vypadá, že spolu strávíme ještě chvíli…“

Draco přikývl. „Už to tak bude, Pottere.“

„Jsem Harry.“

Draco se slabě usmál a přikývl.

„Dobře… Harry…“

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Lexie...

(Lyn, 5. 5. 2017 7:18)

...tady je zajímavá zápletka, ale možná jsem ráda, že když už to zůstává nedokončené, že to není v pokročilejším stadiu vývinu vztahu. Ale kdyby to bylo dokončené, zajímalo by mě co autorka vymyslela ;)

...

(tess, 30. 11. 2009 15:35)

ááááá. super. super. honem další. teda já se na tenhle blog asi nastěhuju. jedna super povídka vedle druhý, to je sen. ;-D

Re: :-)

(Alexis, 4. 8. 2009 13:16)

Merci! :) Zjistila jsem, že jsem se pravděpodobně přeměnila do požíračky milých a hezkých komentářů... :D Mňam, mňam... :D Máte to se mnou těžké... ;)

Damien měl šok, na který jen tak nezapomene... A Harry měl také šok. :D Ani on na to jen tak nezapomene... ;) Je to docela komická čtyřka, alespoň myslím... :) Ach, snad se k další kapitole brzo dostanu... :)

:-)

(Clemenza, 4. 8. 2009 12:52)

Harry a jeho spolocenska dcera, Draco a tichy Dam... No to su rodinky:-) mmm..pacilo sa mi ako Draco zakryval usmev a samozrejme sa mi pacila hyperaktivita Harryho dcery k tichuckemu Damimu. Chudacik ten musel mat sok.:-) tesim sa na dalsie pokracovanie u Malfoyovcov:-)

RE:

(Alexis, 2. 8. 2009 21:32)

darken: Merci. :) Mě komentáře velmi - velmi - velmi motivují, takže jestli můžeš... tak mi je tu nechávej! Miluju komentáře! :) Vážím si každého, který mi někdo napíše... Dávají mi odvahu. Takže díky tím spíš. :)

Akiko: Copak Draco, ale Harry! :D :D (A samozřejmě díky! :))

:) :) :)

(Akiko, 2. 8. 2009 20:07)

Draco milujícím otcem - jak rozkošné :)

Líbilo.

(darken, 2. 8. 2009 5:53)

No hej, líbilo! Moc. Všechno od Tebe je jako by to postříbřil měsíc. Když je něco smutné, neznamená to, že to není krásné.
Mmch., já si občas říkám, že jsem pěkně vlezlá, moje přirozenost by byla nejraději, kdybych všude chodila a všude všechno četla, ale jen "potajmu", jenže to není zrovna moc slušné, tak komentuji 3/4 toho, co přečtu.

RE: ...

(Alexis, 1. 8. 2009 7:33)

Obávám se, že to nemají zrovna jednoduché... :) Snad se ti to líbilo i přes lehce smutný nádech... (Tahle povídka je rozhodně ukázkou mé klasičtější tvorby :D :D) :) Díky moc za to, že jsem stále chodíš a komentuješ. :)

...

(darken, 1. 8. 2009 6:23)

Harry jako tatínek. Draco jako tatínek. Sladké. Trochu smutné.