Jdi na obsah Jdi na menu
 


1 Soucit

24. 9. 2008

Pokud se Harry pamatoval, začalo to toho listopadového rána, kdy si v práci uvařil kávu a otevřel si Denního Věštce, aby se, jak už to občas dělal, přesvědčil, že politická situace je stále stejně nevýrazná, že Anglie opět prohrála s francouzským famfrpálovým týmem v přátelském utkání a že Liga skřítků znovu odmítla další nabídku na zlepšení svých pracovních podmínek. Zamyšleně přejel očima několik řádků na hlavní straně, pak přešel ke sportu až se dostal ke společenské rubrice, kterou obvykle procházel jen velmi zběžně a spíš proto, aby nevypadl tak docela z obrazu, když někam jde.

To ráno ho upoutala malá zpráva, černě orámovaná, úplně vlevo dole. Zastavil se na ní očima a četl ji stále znova a znova.

 

S lítostí oznamujeme, že dne 2. listopadu po krátké a těžké nemoci ve věku čtyřiadvacet let zesnula milovaná dcera, manželka a matka Frances Malfoyová, rozená Breuxová.

Poslední rozloučení se koná 5. listopadu v 10:00 na Útesu holubic poblíž Doveru. Prosím, upusťte od květinových darů.  

 

Překvapilo ho to a zároveň zasáhlo silněji, než čekal. Osobně ji neznal, ale několikrát ji zahlédl na fotografii v novinách. Byla útlá, drobná, zlatovlasá a vzdálená. Určitě se k sobě s Malfoyem hodili. A měli dítě, syna. Nemohl být o moc starší než Lily. Harry si vzpomněl na svou čtyřletou dceru a srdce se mu zvláštně sevřelo. A to byla ta chvíle, kdy se rozhodl, že se v Doveru v sobotu ráno zastaví.

 

Po celý zbytek dne zůstal nervózní a spěchal domů, tak brzo, jak jen mohl. Ani nevěděl proč, ale nemohl se zbavit neopodstatněného strachu o Ginny a malou. Ucítil nával úlevy, když konečně odemkl dveře a malý černovlasý ďáblík se mu s hlasitým výsknutím pověsil na krk dřív, než si stihnul třeba jen rozepnout kabát.

 

„Nezlobila jsi maminku?“ zeptal se a dal jí pusu na tvář.

„Ne-e,“ pravila jeho dcera rozvážně a zavrtala tvář do límce jeho kabátu. Vždycky se jí líbilo, jak její otec voněl.

„Jen aby,“ poznamenal Harry pochybovačně a postavil ji zpět na zem. Odběhla do kuchyně a on šel za ní.

Příjemné teplo a klid a Ginny, která se na něj letmo usmála, když i ji políbil na tvář.

„Jsi tu dnes brzo, něco se stalo?“ zeptala se.

Zavrtěl hlavou.

„Byla dnes hrozně divoká,“ pokračovala Ginny. „Několikrát jsem ji musela okřiknout.“

Povzdechl si a prohrábnul si bezradně rukou vlasy. „Půjdu za ní,“ řekl pak jemně a pokrčil rameny. Přemýšlel o tom, když ťukal na dveře království své dcery a čekal až se ozve její královské dále. Vždycky ho vítala, jak kdyby šel na návštěvu k nějaké vévodkyni. A nikdy ho nezlobila. Nevěděl čím to je, že s Lilian nikdy nebyl problém, když byl doma.

Nikdy mu neodmlouvala, nikdy se nevztekala. Připadala mu jako požehnání. Ačkoli už jí byly čtyři, někdy stále nemohl uvěřit, že je otcem. On a opravdu… má dítě a rodinu… klid… to si vždycky přál.

A byla mu podobná. Určitě byla. Měla stejné husté neposlušné černé vlasy jako on a měla i stejně smaragdové oči, obrovské dětské oči orámované neuvěřitelně dlouhými černými řasami. Ale nos, droboučký a jemný a rty… ty měla po své matce. Někdy se dokonce i usmívala stejně jako Ginny, zvláštním, tajemným úsměvem, který se k jejímu dětskému věku nehodil. Jenom tak, bezmyšlenkovitě, pozvedla maličko nahoru levý koutek úst. A on si byl jistý, že jednou bude moc krásná, opravdu krásná jako žena, až vyroste. A už teď mu to trochu dělalo starosti.

Přemýšlel, jak je možné, že někdo, kdo byl tolik jako on… může být tak krásný. Musela to být ta labutí hebká krása její matky, co v ní dřímalo.

A tak teď seděl vedle ní a poslouchal její vysvětlení dnešního problému. Jistě že za to nemohla. Byl to nápad strýčka George (a koho jiného?) a jí se to také líbilo. Nevěděla, že mamince se to líbit nebude. Měla to být jen legrace a ona nikoho rozzlobit nechtěla.

Počkal, než mu to všechno vylíčila, vážně, tak jak to dělají dospělí. Mluvila nahlas a nesnažila se vyhnout otázkám, ale soustředěním si kousala ret a vraštila usilovně obočí.

Vymámil na ní slib, že už to rozhodně nikdy neudělá a pak jí nechal, aby se mu přitiskla do náručí. Brzy už spolu dováděli a smáli se, až se děvčátku začala klížit očka.

„Teď táta lev vezme tohle malé lvíče a pěkně ho uloží,“ řekl jí jako každý večer.

Zvedl ji do náruče a ona obmotala drobné ručky kolem jeho krku.

„Ještě řekneme dobrou noc mámě lvici,“ připomněl jí.

Vlepila mu další mokrou pusu na tvář a pak ho poplácala po hlavě.

Už napůl spala, když jí převlékl do pyžama a položil do dětské postýlky. Zakryl ji peřinou až po bradu a ještě jí dal pusu na dobrou noc.

„Pustíš lampičku?“ zašeptala. „Aby sem nepřišel nějakej zloduch.“

Usmál se a pohladil ji po hlavě. „Kampak chodíš na tyhle slova? A vůbec, já jsem přece všechny zloduchy už vyhnal.“

Ospale kývla a stulila se pod přikrývkou do klubíčka.

„Tak jo.“

A skoro v ten samý okamžik už spala.

Pomalu zavřel dveře a vrátil se do kuchyně k Ginny. Zamyšleně listovala rodinným fotoalbem. Sedl si k ní a nakouknul jí přes rameno. „Copak to děláš?“

„Dívám se na vzpomínky,“ odpověděla mu vážně s tím svým podivným úsměvem.

„Tady je naše svatební fotografie,“ řekla a ukázala prstem na jednu z fotografií, pečlivě seřazených a popsaných v albu. A tak to mělo být. Klid a pořádek po jakém celý život toužil. Usmál se a podíval se na fotografii. „Řekl bych, že jsme byli vždycky moc hezký pár,“ zašeptal a usmál se na ni.

„Myslíš?“ Trochu zvedla obočí.

„Lily to moc mrzí, ke všemu se přiznává, ale nechtěla tě rozzlobit, miláčku.“

„Já vím. Jen... nechápu kde dělám chybu. Proč mě nikdy neposlechne, co myslíš?“ povzdechla si a prohrábla husté rusé vlasy.

„Měla by sis jít odpočinout,“ usoudil. „Já to dodělám,“ řekl a kývnul hlavou k neumytému nádobí.

„Dobře,“ pokrčila rameny. „Nařídil jsi budík?“

„Ano, je připravený na osmou, jako vždycky.“

Kývla a jemně pohladila jeho dlaň.

Harry ještě chvíli listoval albem.

Jejich první fotografie, na které jsou spolu, ještě ve škole, to musel být… ano, šestý ročník. A pak Vánoce s celou Weasleyovic rodinou, to už byli zasnoubení. Fotografie z některých schůzek a první společná dovolená ve Španělsku. A pak spousta obrázků Ginny s bříškem a pak už s miminkem. A pak i on s Lily. A Lily u své babičky. Lily s Hermionou a Ronem. A znovu celá jejich malá šťastná rodina. Lilyiny první narozeniny a dort s jednou svíčkou a čokoládovým nápisem „Všechno nejlepší naší květince…“ a plačící Hagrid, který vypil až moc medoviny a kterého Lily vždycky ráda tahala za vousy.

Lily na houpačce a Lily spící v jeho náručí.

Zamyšleně pohladil prstem fotografii, kde byli všichni tři. On objímal Ginny kolem pasu a ona měla na ruce položené děťátko v bílé krajkové zavinovačce a s černou čupřinou vlasů. Oba dva se smáli. Nejkrásnější okamžik jeho života… to byla Lily. Tak se cítil, když se narodila. Miloval Ginny, ale s dítětem jako kdyby dostal jeho život nový rozměr.

„Jste mé dva poklady,“ řekl potichu a pohladil prstem ženu a děťátko na obrázku.

Pak rázně zaklapl album a odešel umýt nádobí.

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

RE: ...

(Alexis, 7. 10. 2008 23:08)

Ono je to důležité pro další vývoj příběhu... :) Sama na to taky nejsem zvyklá. Kdybych neměla mladšího sourozence, tak to vůbec asi nenapíšu... :) :) :) Co se týče Harryho synů, tak Ti tu vůbec nejsou. Stejně jako se Dracův syn nejmenuje Scorpius a vůbec... celý epilog 7. dílu tak nějak vypouštím... Tohle je moje vlastní představa a řekla bych, že Harry bude mít s Lily až moc práce na to, abych mu dopřála ještě nějaké potomstvo... ;) Asi jsem na to měla zvlášť upozornit... :) Ale díky... :) Konfronrtace přijde brzo, ale 18+ to hned nebude... :) Až časem... ;)

...

(Ginger, 7. 10. 2008 18:13)

Dost nezvyklé od Tebe, takovéhle rozpitvávání hetero vztahů a dítek;-). Jen mě zaráží, jak Harry vůbec nemyslí na své syny, až sem se musela podívat na wikipedii, jestli je Lily skutečně nejmladší... Pokud ovšem si je z děje úplně nevyřadila, to je také možné;-). Každopádně, to je jedno, já se jen nemůžu dočkat na první konfrontaci s Dracem a... to nad 18:-).

RE: ...

(Alexis, 26. 9. 2008 11:27)

Já vím, že jsem příšerná... :)
Snad to ale se mnou nějak přežijete... :) :) Dětí si v téhle povídce užijeme všichni až se nám to nebude líbit... ;) Díky moc. :)

...

(darken, 25. 9. 2008 4:39)

Další rozepsaná povídka? :o) No, komu čest, tomu i zdar a chválu. :)
Hezoučké, psát o malých dětech je někdy tak krsáné a potom to číst... to je ještě hezčí. :)

Jééé.......:)

(Clemenza, 24. 9. 2008 22:49)

Tak ja skúsim prosiť, ale aj pre Tvojich ostatných čitateľov.:)
Poviedku, ktorú by som rada chcela dokončiť? Tak ja Ťa nebudem nútiť, aby si dokončila dajakú poviedku. Ale tak keď máš (Alebo teda budeš mať) tú jesennú náladu, tak dajakú tú (Ako to voláš? Podzimný povídky?:) )
Uvedení se mi líbi, líbi:)

RE: Jééé..... :)

(Alexis, 24. 9. 2008 22:30)

Arigató! :) :) Zkus to, třeba mě Tvé prosby opravdu obměkčí... ;) A kterou povídku bys chtěla, abych dokončovala nejdřív?? (ptám se jen ze zvědavosti...) :) Doufám, že se Ti uvedení do děje líbí... :)

Jééé......:)

(Clemenza, 24. 9. 2008 22:13)

Ahojky... tak nakoniec zase nová poviedka? Jajaj, máš toho veľa dokončovať:) Ale ja som aj tak celá šťastná, že opäť niečo od Teba. Asi by som mala prosiť častejšie a možno že ťa obmäkčím a napíšeš ešte aj jednu kapitolu k hocijakej poviedke:) No dobre... už som ticho:)
A poviedka? Moc často nepoužívaš detičky tak som zvedavá, čo z toho vznikne. Zvlášť som zvedavá ako sa dostaneš k tomu H/D 18!:D