Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jak chutná déšť II.

25. 5. 2009

Večer pokročil, drahé šampaňské bylo vypito a svíce už dohořely.

Harry se chystal domů.

 

Draco stál vedle něj v předsíni obložené tmavým dřevem.

„Je dost pozdě, nechceš zůstat přes noc?“ navrhl lehce.

Ve skutečnosti se ale tak lehce necítil… Všechno, co se týkalo jejich vztahu bylo tak komplikované…

Harry zavrtěl hlavou.

Draco se donutil k úsměvu. „Jdeš ráno do práce?“ zeptal se, aby udržel konverzaci.

„Ne… já…“ Harry jakoby váhal. „Jdu až odpoledne.“

Draco uhnul pohledem ke straně.

 

Ráno má volno… nemusí pospíchat… a přece se mnou nechce zůstat…

 

Zachvěl se. Pocit samoty na něj dolehl tíživěji než předtím… Tak dlouho už se neviděli! A tak dlouho už spolu nespali…

A teď, Harry odchází…

 

Jako bych ho ztrácel…

Jsem vážně tak nechtěný?

 

Myšlenky mu v hlavě vířily příliš rychle na to, aby je dokázal kontrolovat. Rychleji… A ještě rychleji…

Chodili spolu skoro čtyři měsíce… Ale sex…

Draco cítil, jak mu červeň stoupá do tváří.

Sex měli hned na první schůzce, pamatoval si to dokonale. Ale od té doby jako kdyby se Harry snažil udržet si od něj fyzický odstup.

 

A jejich první schůzka… byla to vlastně spíš náhoda, když o tom tak uvažoval.

Potkal tu noc Harryho v jednom klubu. Překvapilo ho to. Harry měl stálého partnera a nechodil na taková místa. Všichni to věděli. Harry a Justin – dokonalý – perfektní – nádherný – věrný pár… Možná by byl  mohl přidat ještě pár superlativů. Alespoň si to myslel, než se dali do řeči. Nevěděl proč. Sám nikoho neměl už delší dobu. A od Harryho se dozvěděl, že se s Justinem před pár dny rozešli. Pak si dali pár skleniček, možná víc než měli a pak tančili a pak skončili u Harryho doma. A měli sex. Znovu a znovu…

 

Choval jsem se jako levná děvka…

 

A začali se scházet. Ale bylo to tak divné… Tak jako dnes…

 

Nestojí o mě… Nestojí o mě, ale nechce mi to říct…

 

Bolí to. Tohle tolik bolí…

 

Draco cítil slzy, které se mu tlačily do očí. Rychlým zamrkáním je zahnal a levou rukou si koketně upravil prameny platinových vlasů.

„Tak mi dej alespoň štědrovečerní polibek.“

Harry si rozpačitě promnul zátylek. „Dobře. Štědrovečerní polibek…“

Naklonil se k Dracovi a jemně ho políbil do koutku úst.

Blonďák se na něj znovu usmál a zavrtěl hlavou.

 

Tak mi to řekni! Řekni, že je konec!

 

„Tohle není žádný polibek, Harry.“

Doufal, že jeho strach není zvlášť zřetelný, doufal,  že jeho úsměv není příliš bolestný.

„A jak myslíš, že by to teda mělo vypadat?“

Zdálo se mu to nebo to Harry vyslovil trochu podrážděně?

„Mám ti to předvést?“

Nečekal na odpověď, popadl Harryho za košili a přitáhl ho k sobě. Zády se opřel o stěnu a své rty přitiskl na ty bystrozorovy. Paže obtočil kolem Harryho pasu a polibek naléhavě prohloubil.

Pak přitiskl hlavu na Harryho hruď.

„Teď ty,“ zašeptal namáhavě. „Takhle to udělej.“

„Já musím jít,“ zaprotestoval Harry nejistě.

„Je to jen polibek… Tak to udělej!“ Blonďák se třásl.

Harry se k němu sklonil a Draco jej objal kolem krku. Cítil jeho rty na svých, cítil jeho vůni, cítil chuť alkoholu… ach Merline! Cítil toho tolik…

„Ne… nepřestávej…“ zamumlal, když si uvědomil, že se Harry chce odtáhnout.

„Já musím jít,“ zašeptal druhý muž téměř zoufale. „Musím hned odejít…“

Přesto se sklonil pro další polibek.

Draco se poddal, tělo ho neposlouchalo, bylo moc těžké udržet se na nohách… Znovu se zapřel zády o stěnu a Harryho stáhnul k sobě.

 

Kéž by tohle trvalo navěky…

 

A pak si to uvědomil. Tu velkou tvrdou věc, která ho tlačila do stehna. Vyschlo mu v krku.

 

Chce mě, oh… opravdu… chce mě…

 

Dlaň protlačil mezi jejich těla, přitiskl ji na Harryho klín a začal jemně masírovat. 

A pak přitlačil… Trochu silněji… Ještě…

 

Harry se odtrhl od jeho rtů, rukama se opřel o stěnu, sklonil hlavu a těžce dýchal.

„Ne… přestaň… tohle… musím jít… já…“

 

„Je tak sladký, když není schopný dát dohromady souvislou větu,“ napadlo Draca. Dlaní pokračoval v započaté práci a rty lehce přejel po Harryho tváři.

„Neblázni,“ zašeptal. „Udělám ti dobře… Bude to hned…“

„Takhle to nemůžeme…“ zaprotestoval Harry znovu.

Draco rozepnul jeho kalhoty a prsty zahákl za okraj černého spodního prádla, napnutého k prasknutí.

„Jistě, že můžeme… Ber to třeba jako vánoční dárek…“

Klesl na kolena.

Harry vpletl prsty do jeho hebkých vlasů.

„Ne, Draco… neovládnu se… já…“

„Nikdo po tobě nechce, aby ses ovládal, pitomče,“ zašeptal Draco, než ho vzal do úst.

Harry divoce zasténal.

Bylo tak dobré cítit Dracovy rty a jazyk a… ne nedokázal střízlivě myslet, jakkoli se o to snažil. Nedokázal to. Nemohl.

„Chci tě šukat,“ zašeptal a zavřel oči.

„Chci se do tebe nacpat a udělat se do tebe… Draco…“

Blonďák ho přestal kouřit a zvedl hlavu. V očích mu tančily stříbrné plamínky.

„Tak proč to neuděláš?“ zašeptal naběhlými rty.

„Já…“

Draco se zvedl.

„Udělej to, přesně tak, jak jsi teď řekl… Prosím…“ Horký dech polechtal Harryho ucho.

Drsně Draca přitiskl na stěnu, roztrhl hedvábnou stříbřitou košili a zakousl se do bělostné pleti na odhaleném hrdle.

Boky roztouženě pohyboval proti křehkému tělu ve svém náručí. Kouzlem zbavil Draca kalhot i spodního prádla, kouzlem zvlhčil vstup do jeho těla…

Jen rychle, rychle, rychleji…

„Promiň mi,“ vyrazil ze sebe těžce. „Nemůžu čekat. Musím tě mít hned.“

Draco kývl. „V pořádku… Tak už pojď…“

 

 

Leželi vedle sebe na posteli a popadali dech.

„Promiň, že jsem tohle udělal.“ Harry se díval do stropu.

Draco se nadzvedl na lokti a podíval se Harrymu do tváře.

„Proč se omlouváš za to, že jsme měli sex?“

Všiml si, že se Harry červená. „Nemělo by to tak být.“

„A to proč?“

 

Jestli to máme ukončit, ukončíme to teď… ukončíme to po něčem, co bylo opravdu báječné…

 

„Už tak mám špatný svědomí z toho, že jsem tě přetáhnul hned, jak jsme se potkali.“ Harry si prohrábnul černé zacuchané vlasy a zoufale si povzdechl. „Vztah by měl postupovat pomalu, zvlášť když se moc často nemůžeme vídat, nemám právo tě hned tahat do postele, není to fér. Ale je tak těžký se ovládat, když vypadáš tak, jak vypadáš…“ Zavrtěl pomalu hlavou a zavřel oči. „Kdykoli s tebou sem, mám hříšný myšlenky, myslím jen a jen na to, jak rád bych tě zase ošukal, tak radši ani moc nemluvím, abych neplácnul nějakou blbost a vůbec… a teď jsem to všechno podělal… Jsem vůl.“

Draco na něj několik vteřin mlčky zíral.

„Jsi vůl. Ty jsi tak neuvěřitelně stupidní, Pottere!“ Blonďák popadl nejbližší polštář a začal Harryho mlátit po hlavě.

„Jsi idiot… Nemáš ani tušení…“

Blonďák se zhroutil do Harryho náručí.

„Nemáš ani tušení, jak moc jsi mě trápil.“

Harry se překvapeně nadzvedl a prsty setřel slzy z Dracových řas.

„To mi musíš vysvětlit.“

Jeho milenec prudce zavrtěl hlavou, ale nebránil se objetí.

„Jestli zůstaneš do rána...“

„Zůstanu.“

 

• the end •

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Tak tuhle povídku...

(Lyn, 5. 5. 2017 9:18)

...jsem si chtěla uložit už při prvním čtení, a ani při druhém neztratila nic ze svého kouzla...

RE: Lostt

(Alexis, 5. 6. 2009 16:23)

Díky... jsem čevená jako zralá višně. ;) Úplně se stydím a moc mě taková pochvala těší... Vážně... díky, díky, díky... Tohle slyšet je určitě snem každého autora, co víc si přát? :) Musím se dál snažit, abych si takovou přízeň zasloužila... :) Díky moc.

Myslim,

(Lostt, 4. 6. 2009 16:31)

ze akokolvek dlhe cakanie na tvoje poviedky stoji za to. Tym ale nechcem povedat, ze je to lahke. Mne sa totiz tvoje poviedky nehorazne moc pacia, som z nich nadsena, dokazem ich citat stale dokola a dokola. Pises fakt uzasne, nepoznam lepsej autorky HP/DM, v tvojom podani je to nieco neopakovatelne.

RE:

(Alexis, 26. 5. 2009 20:56)

Dámy, děkuji, všechny jste prostě skvělé!!! Díky za vaše pochopení a podporu... :) :)

darken: Základy společenských věd?? :D Na ty se ještě důvěrně pamatuji... :D :D Jestli je váš profesor alespoň trošku podobný tomu našemu, tak bych ho brala s rezervou... VŠ sice asi není úplná "flákačka" ale miluju to tam!! Stojí to za to... ;)

K povídce... ano, je to absurdní, stejně jako mnohé životní situace, kdy lidské osudy řídí vlastně drobná nedorozumění... :) Snad se Ti kapitola líbila i přes to... :)

Akiko: Díky, jsem ráda, že se tu stále objevuješ i přes mou častou absenci... :) A jsem moc ráda, že se Ti mé psaní zamlouvá... :) Moc jsem se snažila o pozitivnější závěr... ;)

Memorin: Já se omlouvám!!! :D Jsem hrozná, vím to a stydím se... Díky za další nádherně poetický komentář... Jako vždy je radost jej číst... :)

Samozřejmě, jak dlouho jim to vydrží, to je otázka... :D Ale nechávám to na každém z vás a vašich vlastních náladách a snech. Dostali v téhle povídce šanci a musí s ní naložit, jak dovedou... Žádný šťastný konec totiž není koncem, je jen novým začátkem... :) :)
Jsem ráda, že jsi to v komentáři nadhodila... Díky za to, Memorin... :)

Ještě jednou díky za vaše pochopení a krásné komentáře, Lexie... ;)

Jsem vážně,

(Memorin, 26. 5. 2009 19:03)

ale vážně naštvaná. :-D Takhle nás napínat s dalším tvým příchodem a další povídkou či kapitolou.
Ah, neboj, nejsem spřažená vůči tobě se zlostí. :-)
Tvoje psaní je jako téměř jediná zlatá nit mezi mnoha šedivými vlasy.

Zůstanu. Pěkně se to vybarvilo, ale nakonec jsem ráda, že to tak skončilo.
Ale- zůstane i napořád...?

:) :) :)

(Akiko, 26. 5. 2009 10:18)

Bylo to vážně skvělé. Člověka pak mrzí, že to je tak krátké :). Ale máš rozepsané jiné úžasné povídky, tak se na ně moc těším. A klidně si i počkám. Na ty tvoje moc ráda :D

...

(darken, 26. 5. 2009 4:36)

Myslím, že Ti všichni odpouštějí moc rádi. Včera nám náš profesor na zákady společenských věd detailně popisoval, jak to chodí na vejšce. Br.. (Ačkoliv asi trochu přeháněl... doufám.) Takže já jsem velmi ráda i za to, že jsi cokoliv přidala.
Oh, pokračování bylo... vlastně veškeré moje pocity z něj vystihla už Clemenza. Přijde mi velmi absurdní, kvůli čemu Harry Draca tak trápil.

RE: Dočkali sme sa!!!:)

(Alexis, 25. 5. 2009 22:04)

Díky... něco takového jsem potřebovala opravdu slyšet... :) :) Cením si toho... :)

Dočkali sme sa!!!:)

(Clem, 25. 5. 2009 19:41)

Myslím, že dlhšiu pauzu od pridávania nových kapitol budeš mať určite ospravedlnenú od všetkých, čo Ti sem chodia na stránku. Zvlášť po tejto kapitole a uzavretí poviedky:)
Tak ja som si vôbec nemyslela, že to takto skončíš... ach, ten Harry je tak perzverzný:D (Vlastne aj Draco. Vlastne obidvaja:D... len ktorý z nich viac..?:)) No proste je radosť o nich čítať a zvlášť v Tvojom prevedení:) skrátka nabité vzrušujúcou atmosférou od začiatku po koniec a ešte dajaké slovo by som dala na záver.. ach, no... ja len že čítať čokoľvek od Teba, drahá Lexie, je zážitok :)

Taký dlhý komentár Ti pridávam preto, aby Ťa počas skúškového motivoval nie len v škole, ale aj v slashi (teda ako v jeho písaní... samozrejme):)