Jdi na obsah Jdi na menu
 


4 Ticho

26. 3. 2008

Ticho

 

Cornelie trochu popadala dech. Gabrielle ji provedla několika známými širokými chodbami a pak zabočila kamsi, kde to už Cornelie neznala. Vyběhly nahoru po úzkých dřevěných schodech, zabočily prudce doprava, pak se musely překročit několik trámů a mnohokrát se sehnout pod nízkou klenbou. To vše proběhlo úplně tiše a zdálo se, že Gabrielle tuhle cestu zná dokonale. Nezastavila se ani na chviličku, nepotřebovala nabrat dech a na rozdíl od Cornelie ani jednou neklopýtla.

Pak se Gabrielle nečekaně prudce zastavila a poslední, co si Cora pamatovala byly její velké tmavé oči… až nepřirozeně velké a až příliš tmavé.

Pak už nevěděla nic.

 

Když se probrala byly někde jinde. Ležela na chladné zemi a dívala se na zkosený strop nad sebou. Slyšela déšť bubnující do střechy a stékající okapy dolů, hluboko pod ní. Gabrielle nikde neviděla. Nepamatovala si přesně co se stalo. Cítila se jen trochu divně a tak nějak zesláblá. Pomalu se posadila a tiše zaúpěla, protože se jí zatočila hlava a na chvilku měla před očima znovu úplné temno.

Pak, jak nevolnost zvolna ustupovala, začala rozeznávat obrysy kolem sebe. Byla tu tma, jen skrz malá okénka hned kousek nad podlahou občas prolétlo jasně modré světlo blesků. O kus dál, schovaná mezi vysokými trámy, stála Gabrielle.

Cornelie se trochu nejistě postavila zpět na nohy. Jestli si předtím myslela, že má strach… tak to nebyl opravdový strach. Ten pocítila naplno až teď. Strach z neznámého. Jehličky ledu, které jí přebíhaly po zádech a pažích se stupňující se rychlostí, až se znovu celá roztřásla a žaludek se jí zkroutil.

Trochu se schoulila do sebe.

„Tak už ses probrala?“ štiplavý hlas ji přivedl zpět do reality. Gabrielle se jako kočka protáhla mezi trámy, rukou si odhodila tváře pramen vlasů a zastavila se pár kroků od Cornelie.

„Co to znamená?“ zašeptala rusovláska. Měla pocit, že jí tahle škola dluží vysvětlení.

Nebylo to normální.

Rozhodně nebylo.

Rty tmavovlasé dívky se zkřivily v nepěkném úšklebku.

„Můžeš to brát třeba jako uvítací zkoušku… projde si tím každá dívka tady… každá, která neví, jak se má chovat.“

„O čem to mluvíš?“ Cornelie o krok ustoupila.

Gabrielle se otočila a zahleděla se na směrem k malým zaprášeným okénkům po své levé straně.

„Zapamatuj si dvě pravidla,“ řekla pak a její hlas se podivně nesl prostorem.

„Jaká pravidla?“ hlesla Cora přiškrceně.

„Číslo jedna,“ venku se zablesklo. „O životě dívek na této škole rozhoduji já.“

Cora potlačila vzlyk. Tělo, nad kterým předtím na chvíli získala kontrolu, ji teď znovu zrazovalo.

Je to blázen!

Ona je blázen!

„Číslo dvě.“ Další blesk.

Nesnáším, když mě někdo neustále obtěžuje. Tyhle dvě informace by ti měly stačit k tomu, abys tu přežila.“

„Dobře,“ zašeptala Cornelie. „Budu si to pamatovat… Můžeme už jít? Je tu zima a tma…“

Gabrielle se otočila tváří zpět k ní a oči jí v kontrastu se světlou pletí podivně zářily. Rty se stáhly do úsměvu, který odhalil bílé zuby.

„Nemáš ráda zimu?“ zašeptala.

„Bojíš se tmy?“

Cornelie znovu začala couvat.

„Jaká škoda…“ pokračovala Gabrielle.

„Některé dívky pochopí, aniž by bylo nutné vzít je sem. Ale jiné jsou jako ty. Zvědavé. Sledují…“ pomalu odsekávala jedno slovo za druhým.

„Nic jsem neudělala,“ Cornelie narazila na zeď za sebou, poplašeně po ní přejížděla prsty ve snaze nalézt únik, pomoc, cokoli…

„Od chvíle, co jsi sem přišla, tě zajímá, kdo jsem. Měla jsi poslechnout Minu a nesnažit se mě odhadnout. A já nesnáším… nesnáším zrzky!“

Cornelie se rozkřičela a sesunula se podél zdi na podlahu. Ten hlas, ty oči… nemohla to vydržet… musí pryč… dřív než umře, dřív než…

Chladná ruka ji popadla za zápěstí a hrubě vytáhla zpět na nohy.

„Dívej se na mě, když s tebou mluvím!“ zasyčela Gabrielle.

„Ne… prosím… nech mě být… už tě nebudu obtěžovat… můžu se obarvit, jestli chceš… nech mě být! Nech mě být!“

Gabrielle se lehce rozšířily oči, než ji upustila štítivě zpět na zem. „Ubožačko!“ zašeptala.

A pak byla znovu tma.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

RE: ...

(Alexis, 28. 3. 2008 20:28)

díky! :) ani jsem nečekala, že by to někdo četl...
No, Coru sužují podobné otázky... :)

...

(darken, 27. 3. 2008 6:10)

No teda...,je to opravdu takové, takové temné a tajemné, budí to ve mně zvědavost, co je ta Gabrielle vlastně zač a docela lituju Coru, takové přivítání na nové škole... Zajímavé bude, jak se to bude vyvíjet dál.