Bílá lilie.

Tvé slzy.

Cítím jen chlad a nic víc.

Nemůžu tomu uvěřit. Vím, že jsem přecházela ulici a skrz slzy jsem neviděla na cestu. Pak přišlo světlo a skřípění brzd. Bolest. Tma.

Pohádaly jsme se. Zase. Řekla jsi, že mě nenávidíš a už mě nikdy nechceš vidět. Možná jsem chtěla umřít. Prosila jsem Bohy o slitování. Teď nevím, jestli jsem neudělala chybu.

Pláčeš, bílé lilie v náručí.

Pamatuji se, jak jsi mi je nosila, když ještě bylo všechno v pořádku. Věděla jsi, jak je miluji. Teď už je pozdě.

Prší a brzo se stmívá. Právě začal listopad. Vím, že ty květiny brzo uvadnou. Za jak dlouho na mě zapomeneš a najdeš si štěstí jinde? Já tě miluju! Slyšíš?

Tak slyšíš mě…?